Myoglobinurie je pojem označující vyšší než
fyziologickou koncentraci myoglobinu v moči. Za fyziologických okolností
lze v plasmě prokázat stopová množství myoglobinu, který je vázán na bílkoviny v
zóně alfa-2-globulinů. Pokud při rhabdomyolyse vazebná kapacita (asi 200 mg/l)
již nestačí, je myoglobin při své malé relativní molekulové hmotnosti snadno
vylučován i zdravou ledvinou do moče. Frakční clearance myoglobinu při saturaci
plasmatické vazebné kapacity je asi 0,75 %. Isoelektrický bod myoglobinu je při
pH 6,9. V kyselé moči reaguje myoglobin jako kation a má tendenci ke vzniku
kopolymerů s aniontovými molekulami Tammovy-Horsfallovy bílkoviny, které se
mohou vázat na povrch tubulárních buněk a poškozovat je (Pesce a First 1979).
Při snížení pH moče pod 5,4 disociuje molekula myoglobinu na globin a
ferrihematin, který je rovněž nefrotoxický.
Zkouškou s kyselinou
sulfosalicylovou prokážeme myoglobin v moči při koncentraci 150 - 200 mg/l, testačními
proužky nespecificky jako hemoglobin při koncentraci asi 300 mg/l (Glassock
1983, Tomas 1988). V elektroforéze močových bílkovin vytváří myoglobin
samostatnou zónu v oblasti pomalých beta-globulinů (Engliš 1983). Sami jsme
nepozorovali izolovanou myoglobinurii, vždy docházelo současně k glomerulární
nebo častěji k glomerulotubulární proteinurii.
Další informace
Miroslav Engliš
.