Význam stanovení hladiny imunoglobulinů při akutním renálním selhání
IgG isotyp bývá při ztrátách přes glomerulární epitel postižen nejvíce, což je dáno jeho menší molekulovou hmotností důležitou pro optimální penetraci tkání. V případě nefrotického syndromu může někdy dojít k drastickému poklesu IgG i při zcela normálních hladinách IgM. (Kemper et al., 2002). S nízkými hladinami IgG se setkáme také při Waldenstrőmově makroglobulinemii, kdy nadprodukce IgM potlačuje tvorbu IgG, k supresi tvorby imunoglobulinů může dojít také při hematologických malignitách. V dětském věku bychom vždy měli myslet i na možnost primárního imunodeficitu.
Vysoké hladiny IgG jsou nejčastěji důsledkem chronického zánětu, ať již se jedná o infekční etiologii nebo autoimunitní proces, v těchto případech jde vždy o polyklonální aktivaci, výjimkou je IgG mnohočetný myelom, kdy nádorové buňky produkují protilátky jedné specifity (monoklonální).
Vyšetření podtříd IgG je indikováno při náchylnosti k bakteriálním infekcím při normálním či lehce sníženém IgG. Snížení IgG1 je většinou sekundární a klasickým příkladem je právě nefrotický syndrom. Při defektu IgG2 dochází k recidivujícím infekcím pneumokoky, meningokoky, H.influenzae, někdy zároveň s defektem IgA. Se sníženými hladinami IgG2 se můžeme setkat i u dialyzovaných pacientů (Bouts et al., 2000). V případě defektu IgG3 dochází zvláště u dětí k sinusitidám, otitidám, defekt IgG4 je většinou provázen i snížením IgG2.
IgA imunoglobuliny představují důležitou součást slizniční imunity (Brandtzaeg, 2003). Při nefrotickém syndromu bývají zpravidla hladiny IgA výrazně sníženy (Huang et al., 2003), ke ztrátám však může docházet i při enteropatiích. Tvorba IgA je nejčastěji potlačena u hypogamaglobulinemie IV typu (selektivní IgA imunodeficit), často bez klinických projevů imunodeficitu, u těchto osob je však třeba počítat s lehce zvýšeným rizikem vzniku autoimunitního onemocnění. Vzácně může být selektivní imunodeficit IgA spojen i s membranózní glomerulonefritidou. Tento primární defekt tvorby IgA se vyskytuje ve frekvenci cca 1/400-600 osob. Produkce IgA může být snížená také u hematologických malignit.
U IgA nefropatie mohou být sice sérové hladiny IgA zvýšeny, ale nemusí to být pravidlem. K elevaci tvorby IgA dochází u řady autoimunitních chorob (revmatoidní artritida, SLE), ale také při jaterní cirrhóze nebo chronické hepatitidě. Také u IgA je možno vyšetřit 2 podtřídy – IgA1 a IgA2, klinický vyznam jejich stanovení není ještě zcela jednoznačně definován.
IgM isotyp zpravidla není při poruchách ledvin postižen tak dramaticky jako IgG nebo IgA a i při nefrotickém syndromu mohou jeho hladiny přetrvávat v normálním rozmezí nebo dokonce dochází k jejich elevaci. Při nízkých hodnotách IgM by měla být vyloučena zejména možnost hematologické malignity.
Zvýšené hladiny IgM můžeme zaznamenat nejen u primoinfekcí, ale i u chronických procesů, např. u revmatoidní artritidy, primárního Sjőgrenova syndromu nebo primární biliární cirhózy spojené někdy s výskytem renální tubulární acidózy, s extrémně zvýšenými hodnotami se setkáme u Waldenstromovy makroglobulinemie (Ghobrial et al., 2003) .
IgE protilátky jsou nejčastěji zvýšeny u alergických reakcí včetně akutní intersticiální nefritidy, která se kromě polékových reakcí může vzácně objevit např. i po bodnutí vosou (Chao et al., 2004), dále bývají zvýšeny u hypereosinofilních syndromů, ale i při parazitárních infekcích.
Hladiny základních tříd imunoglobulinů mohou být ovlivněny také jejich sníženou tvorbou v souvislosti s malnutricí nebo dlouhodobou léčbou kortikosteroidy, naopak vyšší hodnoty mohou být částečně podmíněny chronickými jaterními lézemi, užíváním antidepresiv nebo kontraceptiv, etnickými faktory, hladiny imunoglobulinů rostou také s věkem a v důsledku opakovaných nebo chronických infekcí. Ke stanovení hladin imunoglobulinů se nejčastěji využívá nefelometrie nebo turbidimetrie, v případě podtříd IgG také radiální imunodifůze.
Další informace
Imunologické testy u akutního renálního selhání
Ilja Stříž