Abstrakt
SP1–-beta
(beta1–těhotenský specifický glykoprotein) se vyskytuje v séru těhotných
žen, je používán pro hodnocení trofoblastických tumorů (choriokarcinom,
hydatidosní mola) eventuálně u neseminomových nádorů varlat. U těhotných žen se
využívá pro sledování funkce fetoplacentární jednotky a v některých
počítačových programech pro hodnocení rizika vrozených vývojových vad.
Terminologie
Těhotenský
specifický beta1–glykoprotein
Synonyma
SP1–beta
SP-1
Schwangerschaftsprotein 1
Odkazy na jiné relevantní dokumenty, další informace
Nádorové markery: časté a
méně časté typy
Chemická a fyzikální charakteristika, struktura a
povaha analytu
KEY-SMolekula
SP1KEY-E glykoproteinu se skládá ze dvou podjednotek:
alfa s molekulovou hmotností asi 400 kDa a beta s molekulovou
hmotností asi 80 kDa. Alfa–podjednotka je pravděpodobně prekurzor
vytvářený v placentě. Vlastní beta podjednotka obsahuje asi
30 %sacharidů.
Role v metabolismu
Dosud
neznámá, snad se účastní některých transportních funkcí (přenos železa a
steroidních hormonů). .
Zdroj (syntéza, příjem)
SP1
se tvoří v syncitiotrofoblastických buňkách placenty, během těhotenství se
objevuje v séru, moči a plodové vodě. V séru dosahuje jeho
koncentrace 7–10 dní po početí asi 1 µg/l, dále během těhotenství kontinuálně
narůstá. Na konci těhotenství dosahuje 200 g/l. Po porodu opět silně
klesá .Koncentrace v plodové vodě se pohybuje mezi 0,2–3 mg/l.
V moči se vyskytuje ve formě nízkomolekulárních fragmentů. Dále se
vyskytuje v nízkých koncentracích v seminální tekutině.
Funkce SP1 a vliv na průběh
gravidity nejsou známé, z hlediska posuzování průběhu gravidity má
stanovení koncentrace v plazmě matky podobnou vypovídací schopnost jako
stanovení hPL nebo hCG. Lze použít jako test průkazu gravidity u žen, jimž je
terapeuticky podáván hCG. Řada autorů jej řadí mezi důležité proteiny
screeningu vrozených vývojových vad, kdy odchylky SP1 mohou signalizovat
poruchy, které screening provádění pomocí klasického triple-testu neodhalí.
Distribuce v organismu, obsah ve tkáních
Výskyt SP1 je prokazatelný v polymorfonukleárních neutrofilech a ve
tkáních trofoblastických tumorů, nádorů prsu, plic, uteru a ovarií.
Způsob vylučování nebo metabolismus
Neznám
Biologický poločas
Neznám
Kontrolní (řídící) mechanismy
Literatura
Lamerz, R., Dati, F., Feller, A.C., Schnorr, G.: in:
Tumordiagnostik. Tumormarker bei malignen Erkrankungen. Eds.Behring
Diagnostika, Marburg/Frankfurt/M., 1988.
Kaušitz,
J.: Rádioimunoanalýza v onkológii. LF UK Plzeň, 1995
Autorské poznámky
Miroslava Nekulová, Marta
Šimíčková
recenzoval Jindřich
Macháček