Urodilatin je natriuretický peptid funkčně a strukturálně podobný natriuretickým
peptidům typu A (ANP, atriální natriuretický peptid),
typu B (BNP, mozkový natriuretický peptid) a typu C (CNP). Urodilatin a
ANP pocházejí ze stejného genu a liší se pouze čtyřaminokyselinovou sekvencí, o
kterou je extendována primární struktura urodilatinu.
Urodilatin je
produkován ledvinami ve formě prohormonu odpovídajícímu proANP (1-126). Syntéza
a posttranslační modifikace probíhají pravděpodobně v distálním tubulu. Vlastní
urodilatin odpovídá řetězci 95-126, tedy o 4 aminokyseliny N-terminálně delšímu
než ANP (99-126). Izolace a strukturální analýza proběhla koncem osmdesátých
let.
Vyskytuje se v
moči, v plazmě jsou jeho koncentrace neměřitelné. Referenční hodnoty 15 - 35
fmol/min. Po kardiopulmonálním by-passu koncentrace průměrně 98 fmol/min
(až 250 fmol/min).
Jedná se o peptid
poměrně stabilní vůči endopeptidázám, vylučuje se převážně močí prostřednictvím
clearancových receptorů. Vylučování urodilatinu má podobný cirkadiánní rytmus
jako vylučování vody a Na+. Natriuréza způsobená urodilatinem je podstatně
intenzivnější než po uvolnění ANP, dalšími účinky je navození diurézy a pokles
krevního tlaku.
Regulační děje
urodilatinu nejsou zatím zcela jasné, roli hraje srdeční inervace,
prostřednictvím které se přenášejí signály z rozepjaté levé síně do ledvin.
Intaktní inervace však není nutná při akutní zátěži fyziologickým roztokem.
Dalším signálem pro zvýšení vylučování urodilatinu je zvýšení koncentrace Na+ v
plazmě. Bylo prokázáno, že po kardiopulmonálním by-passu koreluje urodilatin s
natriurézou (r = 0,74), minutovou diurézou (r = 0,83) a sérovou natrémií (r =
0,82) a naopak nekoreluje s koncentracemi ANP (zvýšení o 400%), ADH,
aldosteronem a reninem. Stimulem pro jeho uvolnění jsou signály
z rozepjatých myocytů levé srdeční síně, změny koncentrace sodného kationu
v plazmě, objemové zatížení oběhu a diety s vysokým obsahem sodíku.
Koncentrace v moči (v přepočtu na koncentraci kreatininu) korelovala
s koncentrací sodného kationu v moči s korelačním koeficientem
0,41.
Stanovení se
v klinické praxi zatím nepoužívá, terapeutické podávání
v experimentálních studiích je častější.
Další informace
Systém
natriuretických peptidů
Antonín Jabor