Digoxinu podobné imunoreaktivní faktory (DLIF: digoxin-like immunoreactive factors) jsou látky interagující s kardenolidovým receptorem a ovlivňující sodíkovou pumpu s natriuretickými a vazokonstrikčními účinky. Koncept existence těchto látek vycházel z falešné pozitivity imunochemických metod pro stanovení digoxinu v plazmě, kdy byla zjišťována měřitelná koncentrace digoxinu v plazmě u pacientů, kteří prokazatelně digoxin neužívali.

V současné terminologii se digoxinu podobné imunoreaktivní faktory řadí mezi endogenní kardiotonické steroidy.

Literatura, která se DLIF zabývala, popisovala zvýšení těchto substancí především u akutně vzniklé objemová expanze a souvisejících stavů. Zvýšené koncentrace DLIF byly popsány hlavně v následujících situacích:

u novorozenců, zejména nezralých, kde se DLIF pravděpodobně zúčastňují regulace elektrolytové rovnováhy, za normálních okolností hladiny klesají během několika dnů po porodu, zvýšené koncentrace přetrvávají u novorozenců s projevy růstové retardace, s renálními poruchami, hydrocefalem, obecně při nízké porodní hmotnosti,
u těhotných, zejména ve třetím trimestru, s rychlým poklesem DLIF po porodu, mohou hrát roli ve vývoji hypertenze, event. preeklampsie, pravděpodobně dochází ke zvýšení detekce DLIF při poklesu jejich vazby na proteiny, zvláštní kapitolu tvoří těhotné diabetičky,
u srdečního městnání,
u pacientů s renálním poškozením, DLIF mohou hrát roli ve vývoji uremické encefalopatie inhibicí sodíkové pumpy, role DLIF je pravděpodobně méně významná, koncentrace cca do 0,3 nmol/l, vyskytují se v měřitelné koncentraci také v peritoneálním dialyzátu,
u hepatopatií, DLIF mohou hrát roli ve vývoji encefalopatie u jaterního selhání inhibicí sodíkové pumpy, koncentrace až 0,8 nmol/l, při kombinaci s renálním selháním až 1,7 nmol/l,
u hypertoniků, kde se DLIF považují za jeden z možných etiologických faktorů, patří sem také hypertenze při hypothyreóze a při diabetu,
při diabetes mellitus a dalších metabolických onemocněních jako je akromegalie, obezita a aldosteronismus,
výjimečně u zdravých dospělých, koncentrace obvykle nepřesahují 0,2 nmol/l,
u plicních onemocnění, zejména chronické obstrukční choroby bronchopulmonální s retencí tekutin,
u neurologických onemocnění, jde jednak o Alzheimerovu nemoc a jednak o bipolární nemoci; v manické fázi vede snížení aktivity sodíkové pumpy ke zvýšené excitabilitě a uvolnění neurotransmiterů, ve fázi deprese podstatně výraznější inhibice pumpy vede k depolarizačnímu bloku a poklesu uvolnění neurotransmiterů,
po experimentální objemové expanzi u psů.

Hlavním efektem DLIF je výsledek vazby na buněčné receptory srdečních glykosidů, tj. následné snížení aktivity Na⁺,K⁺-ATPázové pumpy s příslušnými projevy. Novější studie endogenních kardiotonických steroidů tyto znalosti podstatně rozšířily i na ovlivnění signální transdukce (podrobnosti jsou uvedeny v textu o endogenních kardiotonických steroidech.

Možný vliv endogenního digitalisu-podobného hormonu na obnovení euvolémie nebo na rozvoj arteriální hypertenze.

Interference rutinních imunochemických metod se stanovením digoxinu byla jednou z příčin objevení existence DLIF. Různé diagnostické soupravy poskytují různý signál v přítomnosti DLIF. Analytickým problémem jsou zejména skupiny pacientů, u nichž lze očekávat zvýšené koncentrace DLIF: novorozenci, těhotné ve druhém a třetím trimestru, nemocní se selhávajícími ledvinami nebo játry, diabetici, hypertonici a další. Různé druhy sér pravděpodobně obsahují DLIF různé povahy, protože jednotlivé protilátky reagují odlišným způsobem. Některé DLIF jsou také strukturně podobné digitoxinu. Různé protilátky jsou dále schopny reagovat s deglykosylovanými štěpnými produkty digoxinu nebo DLIF.

Odstranění interference DLIF při stanovení digoxinu

Imunochemické metody stanovení digoxinu (a digitoxinu) jsou na interference DLIF různě citlivé, významné zvýšení hodnot i u pacientů neléčených digoxinem lze očekávat u nejběžněji používaných metod stanovení digoxinu. Z těchto důvodů byla navržena řada metod pro odstranění této interference:

Ovlivnění afinity digoxinu a DLIF k protilátce proti digoxinu méně specifickými postupy: prodloužením inkubačního času, snížením koncentrace protilátky, zvýšením inkubační teploty a podobně. Patří sem i úprava vzorku před analýzou pomocí kyseliny sulfosalicylové. Vzniklé štěpné produkty (např. digoxigenin) však mohou reagovat s některými protilátkami.
Ultrafiltrace odstraňuje až 90 % DLIF, i když jsou i o tomto postupu pochyby. U nemocných se srdečním městnáním, kteří nedostávali digoxin, byly DLIF detekovatelné běžnými imunometodami, ale DLIF se daří odstranit ultrafiltrací již při pokojové teplotě. U nemocných se srdečním městnáním léčených digoxinem stoupá vazba digoxinu na proteiny a snižuje se podíl volného, farmakologicky aktivního digoxinu. Precipitace proteinu, pomocí které se ze vzorku odstraňuje digoxin vázaný na proteiny, vede k uvolnění jak digoxinu, tak DLIF a měřené hodnoty digoxinu jsou falešně vyšší. Proto se doporučuje měřit volný digoxin z ultrafiltrátu, ve kterém se nevyskytují žádné proteiny ani DLIF. Analytickým problémem zůstávají pupečníkové krve - centrifugační ultrafiltrace neodstraní digoxinu-podobnou imunoreaktivitu novorozeneckých a kojeneckých sér, tento postup však může být efektivní u pacientů se srdečním městnáním.
Sloupcová chromatografie se považuje za spolehlivou metodu ve spojení jak s homogenní EIA, tak s EMIT.
Spojení HPLC a RIA jsou časově náročnou, ale spolehlivou metodou založenou na separaci digoxinu, jeho metabolitů a DLIF s následnou RIA kvantifikací.
Fakt, že existují korelace mezi některými substancemi a DLIF vedl k představě, že by bylo možné provést příslušné korekce výsledků měření digoxinu pomocí koncentrace těchto substancí (žlučové kyseliny, bilirubin a další). Jedná se o postup velmi nespolehlivý.

Další informace

Kardenolidy

Bufodienolidy

Endogenní kardiotonické steroidy

Systém natriuretických peptidů

Vodní a iontová rovnováha

Antonín Jabor (aktualizace 2008-07-21)

Digoxinu-podobné imunoreaktivní faktory