Základní laboratorní vyšetřovací postupy u
porfyrií pro rychlou
orientaci zahrnují vyšetření 5-aminolevulátu (ALA), porfobilinogenu (PBG) a porfyriny celkové (vyšetření v moči). K rychlé diagnostice porphyria
veriegata a erytropoetické protoporfyrie, u které bývá močový nález normální,
slouží vyšetření plasmatického fluorescenčního maxima.
Základní vyšetření moče je indikováno
při klinickém podezření na porfyrii, u nemocných s kožními příznaky a zvýšenou
fotosenzitivitou kůže, s nejasným chronickým onemocněním jater a s jinak
nevysvětlitelnými příznaky neurologickými (parézy, plégie aj.) či psychickými
(obtížně zařaditelná psychóza).
Vyšetřování jednotlivých analytů při diagnostice a diferenciaci porfyrií a nemocí porfyrinového metabolismu
|
Akutní
a chronické hepatální porfyrie |
ALA,
PBG a porfyriny v moči, porfyriny ve stolici |
|
Erytropoetická
porfyrie |
porfyriny
v krvi, moči, stolici |
|
Intoxikace
olovem |
ALA,
PBG a porfyriny v moči, porfyriny v krvi |
|
Sekundární
porfyrinopatie |
ALA,
PBG a porfyriny v moči, porfyriny v krvi |
Diagnostická interpretace hladin 5-aminolevulátu (ALA),
porfobilinogenu (PBG) a porfyrinů v moči
|
Porfyrie
|
ALA |
PBG |
porfyriny
v moči |
|
Kongenitální
erytropoetická porfyrie |
normální |
normální |
výrazně
zvýšené |
|
Erytropoetická
protoporfyrie |
normální |
normální |
různé |
|
Akutní
intermitentní porfyrie |
výrazně
zvýšené |
výrazně
zvýšené |
výrazně
zvýšené |
|
Hereditární
koproporfyrie |
zvýšené |
zvýšené |
výrazně
zvýšené |
|
Porfyria
variegata |
zvýšené |
zvýšené |
výrazně
zvýšené |
|
Porfyria
cutanea tarda |
různé |
normální |
výrazně
zvýšené |
|
Sekundární
porfyrinurie |
normální |
normální |
zvýšené |
|
Intoxikace
olovem akutní |
výrazně
zvýšené |
různé |
výrazně
zvýšené |
|
Intoxikace
olovem chronická |
zvýšené |
normální |
zvýšené |
Dále je
možné stanovení aktivity dehydratázy 5-aminolevulátu (ALA dehydratasy), porfobilinogen
deaminázy (PBG deaminázy) a uroporfyrinogen dekarboxylázy v erytrocytech.
Metody stanovení jednotlivých porfyrinů
Po
patřičné přípravě vzorku lze stanovit porfyriny a jejich prekursory v moči,
stolici, heparinisované plasmě a v erytrocytech.
Kvantitativní
Používá
se chromatografie tenkovrtstevná (dle Dosse - po úpravě moči na pH 4
jsou porfyriny adsorbovány talkem, dále extrahovány chloroformem jako
metylestery porfyrinu. Tyto jsou
separovány tenkovrstevnou chromatografií. Výsledné frakce porfyrinů jsou
měřeny fluorometricky dle jejich fluorescence v UV světle při 366 nm nebo
spektrofotometricky), kapalinová (ke stanovení porfyrinů
v posledních letech), iontoměničová chromatografie (ke stanovení porfyrinů a jejich prekursorů v moči).
Kvalitativní
Přidáním
kyseliny octové a talku nebo octanu olovnatého do moče vzniknou sraženiny, z
kterých po přefiltrování a promytí destilovanou vodou extrahujeme porfyriny 5%
kyselinou chlorovodíkovou. Přítomnost červené fluorescence v ultrafialovém
světle je důkazem přítomnosti uro- a koproporfyrinu. Moč po okyselení kyselinou
octovou a přidání éteru protřepeme a pozorujeme v UV světle. Růžová
fluorescence je důkazem přítomnosti koproporfyrinu. Přítomnost porfobilinogenu
prokazujeme po smísení moče s Erlichovým činidlem, octanem sodným a
chloroformem. Je-li vodní fáze zbarvena do červena a zbarvení nemizí ani po
opětovném vytřepání do chloroformu, je přítomen porfobilinogen.
Referenční intervaly
|
|
moč |
stolice |
heparinovaná
plazma |
|
ALA |
250 - 6400 µg/24h (2 - 49 µmol/24h) |
|
|
|
PBG |
100 - 1700 µg/24h (0,5 - 7,5 µmol/24h) |
|
|
|
Celkové
porfyriny |
0 - 100 µg/24h (0 - 120nmol/24h) |
0 - 2 µg/g* (0 - 3 nmol/g*) |
|
|
Uroporfyriny |
3 - 24 µg/24h (4 - 29 nmol/24h) |
1 - 3 µg/g* (1 - 4 nmol/g*) |
0 - 0,1 µg/dl (0 - 0,1 nmol/l) |
|
Koproporfyriny |
14 - 78 µg/24h (21 - 119 nmol/24h) |
3 - 24 µg/g* (5 - 37 nmol/g*) |
0 - 0,2 µg/dl (0 - 3 nmol/l) |
|
Koproporfyrin
I |
17 - 31 % |
|
|
|
Koproporfyrin
III |
69 - 83 % |
|
|
|
Protoporfyrin |
12 - 85 µg/g* (21 - 151 nmol/g*) |
0,1 - 0,8 µg/dl (2 - 15 nmol/l) |
|
Vysvětlivky: g* - odpovídá 1g suché
váhy
Další informace
Martina Slavětínská
.