Specializovaná vyšetření u porfyrií zahrnují vyšetření porfyrinů celkových ve stolici, jednotlivých porfyrinů ve stolici případně v moči chromatograficky (TLC nebo HPLC) a stanovení aktivity porfobilinogendeaminázy v erytrocytech slouží k potvrzení diagnózy akutní jaterní porfyrie, zejména u nemocných v remisi, a k určení nosičství genu u pokrevně příbuzných nemocného. Pouze u vzácného typu II. akutní intermitentní porfyrie je jak vylučování porfyrinů stolicí, tak aktivita porfobilinogendeaminázy v erytrocytech normální. Pro erytropoetickou protoporfyrii je charakteristické zvýšení koncentrace volného protoporfyrinu v erytrocytech.

Pro otravu olovem a porfyrii z deficitu dehydratázy 5-aminolevulátu je charakteristické snížení aktivity erytrocytární dehydratázy kyseliny 5-aminolevulové a zvýšení koncentrace Zn-komplexu protoporfyrinu v erytrocytech.

Význam jednotlivých vyšetření

Porfyriny celkové - odpad močí (za 24 hodin)

Normální odpad celkových porfyrinů je do 200 µg/24 hodin. Hodnoty 200 - 500 (podle některých až 700) µg/24 hodin jsou hraniční. Příčinou zvýšené porfyrinurie může být primárně některá z porfyrií (porphyria cutanea tarda, akutní jaterní porfyrie , kongenitální erytropoetická porfyrie), sekundárně otrava olovem a chronické nemoci jater a krvetvorby. Hodnoty nad 700 µg/24 hodin bývají způsobeny porfyriemi, sekundární příčina je nepravděpodobná. Vysoké hodnoty (tisíce až desetitisíce µg/24 hod.) jsou typické pro porphyria cutanea tarda a kongenitální erytropoetická porfyrii .

Kyselina 5-aminolevulová v moči

Normální koncentrace kyseliny deltaaminolevulové v moči je do 7,6 mg/l. Zvýšené vylučování kyseliny deltaaminolevulové spolu s porfobilinogenem provází ataku akutní jaterní porfyrie, izolované zvýšení kyseliny deltaaminolevulové v moči bývá u otravy olovem.

Porfobilinogen v moči

Normální koncentrace porfobilinogenu v moči je do 3,3 mg/l. Zvýšené vylučování porfobilinogenu spolu s kyselinou deltaaminolevulovou provází ataku akutní jaterní porfyrie, izolované zvýšení kyseliny deltaaminolevulové v moči bývá u otravy olovem.

Plasmatické fluorescenční maximum (emisní maximum plazmatických porfyrinů)

Normální plasma nefluoreskuje. Fluorescenční maximum při 627 nm je typické pro porphyria veriegata, 633 nm pro erytropoetickou protoporfyrii, 619 nm pro porphyria cutanea tarda a akutní intermitentní porfyrii.

Porfyriny celkové ve stolici

Normální koncentrace porfyrinů ve stolici je do 200 nmol/g sušiny. U porphyria cutanea tarda jsou hodnoty 2-4krát a u akutní jaterní porfyrie 4-10krát vyšší.

Porfyriny v moči chromatograficky (TLC nebo HPLC)

Normálně se močí vylučuje koproporfyrin (60 - 80%) a uroporfyrin (10 - 20%). Zbytek představují oxidované meziprodukty dekarboxylace uroporfyrinogenu, tj. hepta-, hexa- a pentakarboxyporfyrin, které jsou běžnými chromatografickými metodami prakticky nedetekovatelné. U porphyria cutanea tarda je zvýšeně vylučován uroporfyrin a někdy též heptakarboxyporfyrin. Vylučování hexa-, penta- a koproporfyrinu je rovněž zvýšeno, ale méně než uroporfyrinu. U akutních jaterních porfyrií bývá nejvíce zvýšen uro- a koproporfyrin, méně hepta-, hexa- a pentakarboxyporfyrin. U akutních jaterních porfyrií v remisi bývají normální hodnoty. Izolovaná koproporfyrinurie se vyskytuje někdy u nemocných s hereditární koproporfyrií v remisi a dále jako sekundární (viz výše).

Porfyriny ve stolici chromatograficky (TLC nebo HPLC)

Normální hodnoty porfyrinů ve stolici jsou: 60 - 80% protoporfyrin a jeho bakteriální metabolity, 10 - 20% koproporfyrin, zbytek připadá na ostatní porfyriny, které jsou běžnými chromatografickými metodami prakticky nedetekovatelné. U porphyria cutanea tarda jsou výrazně zvýšeny též izokopro- a deetylizokoproporfyrin a dále penta-, hexa- a heptakarboxyporfyrin a uroporfyrin. Heptakarboxyporfyrin bývá u porphyria cutanea tarda nejvýznamnějším stolicí vylučovaným porfyrinem. Izokopro- a jeho bakteriální metabolit deetylizokoproporfyrin jsou ve stolici přítomny pouze u porphyria cutanea tarda. U akutní intermitentní porfyrie v atace bývá zvýšen kopro- a uroporfyrin. Pro diagnózu porphyria variegata je typické zvýšené vylučování proto- a v menší míře koproporfyrinu, u nemocných s hereditární koproporfyrií bývá zvýšeno vylučování koproporfyrinu.

Porfobilinogendeamináza v erytrocytech

Normální aktivita porfobilinogendeaminázy v erytrocytech je 25 - 55 nmol porfyrinů/ml erytrocytů/hod. Za patologickou je považována hodnota nižší než 20 nmol/l nebo přesněji hodnota rovná cca 50% aktivity zjištěné u zdravých pokrevně příbuzných nemocného s akutní intermitentní porfyrií.

Dehydratáza 5-aminolevulátu v erytrocytech

Absolutní aktivita dehydratázy kyseliny 5-aminolevulové nemá sama o sobě diagnostický význam. Vyšetření se provádí v prostředí bez a po přidání látky obsahující merkaptoskupinu (= kontrola). Pro otravu olovem je typické snížení aktivity vzorku oproti kontrole o více než 50%, obvykle o řád až dva řády. Nízká absolutní aktivita vzorku i kontroly by svědčila pro extrémně vzácnou a u nás dosud nepopsanou porfyrii z deficitu dehydratázy kyseliny 5-aminolevulové.

Protoporfyrin celkový v erytrocytech, volný protoporfyrin a jeho Zn-komplex v erytrocytech

Normální hodnoty pro spektrofluorometrické stanovení jsou: celkový protoporfyrin do 650 µg/l erytrocytů, volný protoporfyrin do 50 µg/l erytrocytů, Zn-komplex protoporfyrinu do 600 µg/l erytrocytů. U otravy olovem a porfyrie z deficitu dehydratázy kyseliny 5-aminolevulové je zvýšen Zn-komplex, u erytropoetické protoporfyrie volný protoporfyrin.

Aktivita porfobilinogendeaminázy v erytrocytech.

Porfyriny celkové v biopsii z jater, stanovené chromatograficky (TLC, HPLC)

Normální hodnota porfyrinů v jaterní tkáni je do 15 µg/g. Vyšetření se provádí jako pomocné v biopsii provedené z jiné indikace. U porphyria cutanea tarda jsou v játrech akumulovány polární porfyriny (uro-, hepta- a hexakarboxyporfyrin), u erytropoetické protoporfyrie protoporfyrin.

Poznámky

Porfyriny jsou fotolabilní látky, sběr moče je proto nutno provádět do tmavých nádob, které se uchovávají v temnu. Při nejčastěji používaném spektrofotometrickém stanovení celkových porfyrinů interferuje hemoglobin a bilirubin.

Porfobilinogen spontánně polymeruje na lineární oligopyroly a na uroporfyrinogen I, který je rozpuštěným kyslíkem oxidován na uroporfyrin I. Proto se doporučuje vyšetřovat porfobilinogen v čerstvé a nikoliv ve sbírané moči.

Pro účely stanovení diagnózy je nutno jednorázově provést jak základní vyšetření moče, tak příslušná vyšetření speciální.

Opakované vyšetření celkových porfyrinů v moči se provádí v průběhu léčby porphyria cutanea tarda. Vyšetření porfyrinů i prekurzorů je indikováno vždy při podezření na novou ataku akutní jaterní porfyrie. Opakovat speciální vyšetření chromatografická a enzymů postrádá opodstatnění.

Přestože je většina porfyrií poruchami metabolismu porfyrinogenů, vyšetřují se koncentrace porfyrinů. Ty vznikají spontánní oxidací porfyrinogenů vyplavených z buněk. U akutní intermitentní porfyrie bývají v moči přítomny jak porfyriny, tak porfyrinogeny, které je možno na porfyriny dodatečně oxidovat.

Další možná vyšetření zahrnují například stanovení dikarboxyporfyrinů celkových.

Další informace

Milan Jirsa

Vyšetřovací postupy u porfyrií - speciální