Výskyt hypomagnezémie u starších osob není vzácný. Snížená hodnota S_Mg neodráží vždy zásobu v organismu, která může být dostatečná. Existují i stavy zcela opačné, kdy při normomagnezémii je ve tkáních deplece. Nicméně pokles je vždy varovným příznak možné deplece.
Příčiny: stejně jako u K+ bývá omezený přívod. Renální ztráty vznikají při nadbytku aldosteronu, diabetu mellitu, po kličkových diuretikách a aminoglykosidových antibiotikách. Existuje i primární defekt v tubulární reabsorpci Mg++. Častou příčinou deplece je alkoholismus. S_Mg klesá rychle po odstranění adenomů parathyreoidey (příjem do kosti). Diagnózu ztěžuje malá korelace mezi magnezémií a zásobou Mg v těle. Dělá se i retenční test s Mg: u stavů bez deplece se 80 % podaného Mg vyloučí močí do 24 hodin.
Sledování vztahu mezi magnezémií a mortalitou na ischemickou chorobu srdeční a mortalitou vůbec prokázalo významný inverzní vztah mezi magnezémií a oběma sledovanými ukazateli. U starších osob s onemocněním koronárních artérií perorální suplementace Mg-oxidem snižuje riziko trombózy, indukované patologiemi destiček. V šestileté studii u téměř 36 000 žen původně nediabetiček byl zjištěn významný ochranný vliv příjmu celozrnných obilovin, vlákniny a magnezia, které snižovaly výskyt diabetu. Kontroverzní byly zatím výsledky studií o vztahu mezi obsahem magnezia v pitné vodě a prognózou různých chronických nemocí. Jedni prokazují významně příznivý, inverzní vztah mezi obsahem Mg++ v pitné vodě a prognózou diabetika, úmrtím na infarkt myokardu nebo mortalitou hypertoniků. Jiné práce takový vliv neprokázaly.
Příznaky: zmatenost, svalová slabost, refrakterní pokles S_K+, S_Ca a S_P. Určení, které z klinických příznaků patří vlastní hypomagnezémii je proto obtížné. Zvyšuje se citlivost na srdeční glykosidy. Hypomagnezémie může přispívat k hypertenzi a ateroskeróze. Symptomatické bývají hodnoty <0,5 mmol/l. Deplece Mg vede k arytmiím. Na EKG nálezu může být prodloužení intervalu P-R a Q-T nebo/a arytmie (síňové a komorové extrasystoly, fibrilace síní). Zvyšuje se citlivost na srdeční glykosidy.
Léčba: především má být zabráněno vývoji deplece zajištěním příjmu dietou. Dieta sama může upravit mírnou hypomagnezémii. Při symptomatické hypomagnezémii se předpokládá deficit 0,5 – 1,0 mmol Mg/kg. Při nesymptomatické hypomagnezémii se podává celkem 0,5-0,75 mmol Mg/kg rozloženě tak, že během prvních 24 hodin je podáno 25 mmol Mg, zbytek během dalších 48-72 hodin. Pokud je zachována funkce ledvin, vyloučí se až 50 % infundovaného množství ledvinami a monitorování magnesémie umožní původně navrženou dávku korigovat. Při akutních symptomatických stavech musí být léčebný postup daleko razantnější. Přísun p.o. může být špatně tolerován u starších osob se sklonem k průjmu (raději Mg-oxid než jiné sole, je dobře absorbován, i když i po něm jsou možné průjmy). Podávání MgSO4 i.m. v pravidelných intervalech může být dočasně nutné.
Další informace
Klinická biochemie u starších osob
Hypermagnezémie u starších osob
Antonín Kazda
Recenze Antonín Jabor