Analytická
citlivost (analytická senzitivita, analytical
sensitivity) je definována jako rozdíl obsahu, množství či koncentrací složky či
analytu, odpovídající nejmenšímu rozdílu odpovídajících hodnot signálu, který
lze ještě bezpečně indikovat detektorem měřicího přístroje či analytického
měřicího systému. Matematicky lze říci, že signál S je funkcí množství
složky (koncentrace) ca a množství dalších složek cz1, cz2….czn
a dále řady dalších proměnných pi (mezi ně náleží např.
charakteristiky analytické instrumentace, dávkování, nečistot aj.). Signál je
pak matematicky definován jako funkce těchto proměnných:
![]()
Derivace signálu

je citlivost metody.
Protože funkční závislost signálu (odezvy) na hodnotě obsahu, množství,
koncentraci je principem kalibrace, lze analytickou citlivost zjednodušeně
definovat jako směrnici kalibrační funkce. Větší hodnota směrnice kalibrační
funkce značí zároveň vyšší citlivost.
Při zjednodušení pro hodnotu citlivosti platí jednoduchý vztah:
![]()
kde je:
S je hodnota signálu
(odezvy)
c je hodnota obsahu,
koncentrace
(vztah má smysl pro lineární tvar kalibrační funkce).
Hodnota analytické citlivosti je též dána fyzikálními zákony, na nichž
jsou založeny principy měření.
Analytická citlivost ovlivňuje
hodnoty
klinické citlivosti a prediktivních hodnot laboratorních zkoušek. Použití
metody s nízkou analytickou citlivostí vede často k velmi nízké až
nulové hodnotě citlivosti klinické v dané konkrétní klinické situaci.
Podrobněji uvádí možné analytické citlivosti Příklad
028: Analytická senzitivita.
Analytické metody o vyšší citlivosti vykazují nižší (lepší) mez detekce a mez stanovitelnosti.
Další informace
Statistické postupy v lab.
medicíně
Bedřich Friedecký,
Josef Kratochvíla, recenzoval Zdenek Kubíček
.