Analytická citlivost (analytická senzitivita, analytical sensitivity) je definována jako rozdíl obsahu, množství či koncentrací složky či analytu, odpovídající nejmenšímu rozdílu odpovídajících hodnot signálu, který lze ještě bezpečně indikovat detektorem měřicího přístroje či analytického měřicího systému. Matematicky lze říci, že signál S je funkcí množství složky (koncentrace) c_a a množství dalších složek c_z1, c_z2….c_zn a dále řady dalších proměnných p_i (mezi ně náleží např. charakteristiky analytické instrumentace, dávkování, nečistot aj.). Signál je pak matematicky definován jako funkce těchto proměnných:

Derivace signálu

je citlivost metody.

Protože funkční závislost signálu (odezvy) na hodnotě obsahu, množství, koncentraci je principem kalibrace, lze analytickou citlivost zjednodušeně definovat jako směrnici kalibrační funkce. Větší hodnota směrnice kalibrační funkce značí zároveň vyšší citlivost.

Při zjednodušení pro hodnotu citlivosti platí jednoduchý vztah:

kde je:

S je hodnota signálu (odezvy)

c je hodnota obsahu, koncentrace

(vztah má smysl pro lineární tvar kalibrační funkce).

Hodnota analytické citlivosti je též dána fyzikálními zákony, na nichž jsou založeny principy měření.

Analytická citlivost ovlivňuje hodnoty klinické citlivosti a prediktivních hodnot laboratorních zkoušek. Použití metody s nízkou analytickou citlivostí vede často k velmi nízké až nulové hodnotě citlivosti klinické v dané konkrétní klinické situaci. Podrobněji uvádí možné analytické citlivosti Příklad 028: Analytická senzitivita.

Analytické metody o vyšší citlivosti vykazují nižší (lepší) mez detekce a mez stanovitelnosti.

Další informace

Chemometrie

Statistické postupy v lab. medicíně

Bedřich Friedecký, Josef Kratochvíla, recenzoval Zdenek Kubíček

Citlivost analytická