Pracovní rozsah měření je interval hodnot obsahu či koncentrace,
v němž lze dosáhnout požadované hodnoty pravdivosti
a přesnost měření.
Jeho
meze určuje dolní mez stanovitelnosti intervalu a horní mez stanovitelnosti.
Shoda pracovního rozsahu s linearitou je výhodná, nikoliv
však nezbytná (není například často splněna u imunochemických metod).
U pracovního rozsahu shodného
s linearitou je jeho počátkem mez stanovitelnosti (často nazývána též jako
dolní mez stanovitelnosti), zakončením je hodnota obsahu či koncentrace, nad
níž je třeba vzorek ředit nebo snížit jeho objem (často je tento bod též
označován jako horní mez stanovitelnosti).
V praxi je velmi často u
nelineárních metod určen pracovní rozsah hodnotami obsahu či koncentracemi
komerčních kalibrátorů,
nebo výrobcem dodanou softwarovou kalibrací. K rozšíření pracovního
rozsahu měření bývají moderní měřicí systémy vybaveny automatickým ředěním
vzorků. Překročení pracovního rozsahu měření v obou směrech vede vždy
k hrubým chybám měření. Může se jednat např. o měření v nelineární
oblasti kalibrace, které vede k falešně nízkým výsledkům, dalším typickým
příkladem může být „hook efekt“ u imunochemických metod.
Diluční pokus u imunochemických metod
Jde o současné ředění nativních vzorků biologického materiálu (například
v intervalu 1:2 až 1:32) nulovým kalibrátorem a kalibrátorem o nejvyšší
hodnotě obsahu či koncentraci analytu či složky. Získané diluční závislosti
mají vykazovat identický průběh pro vzorky pacientů a pracovní kalibrátory. Diluční pokus rozhodne, zdali reakce
antigen-protilátka (Ag-Ab) probíhá u neznámých vzorků a u kalibračních vzorků
identicky (žádoucí stav) nebo rozdílně (stav s významným podílem nízké
porovnatelnosti různých imunochemických metod).
Další informace
Statistické postupy v laboratorní medicíně
Bedřich Friedecký, Josef Kratochvíla, recenzoval Zdenek Kubíček
.