Linearita funkce vyjadřuje vztah mezi signálem
(odezvou) a hodnotou obsahu či koncentrace,
který je funkcí lineární. Jedná se o jeden z významných znaků
analytické metody (společně s přesností,
pravdivostí, mezí detekce, mezí stanovitelnosti, analytickou
citlivostí a dalšími)
Směrnice lineární funkce je podíl změny signálu S a změny
koncentrace c podle vztahu:
Verifikaci linearity lze
zajisit
·
sadou příslušných referenčních materiálů,
·
ředěním nativního biologického materiálu o velmi vysoké hodnotě obsahu či
koncentrace analytu nativním biologickým materiálem o velmi nízké koncentraci
analytu a přípravou sestupné koncentrační řady (např. v intervalu 10 -
100 % původní koncentrace) – pozor ale na použitý ředicí materiál! S
ohledem na přesnost současných metod je správné ředění vzorků klíčový faktor.
Vhodný postup získání ekvidistantně rozložených koncentrací mícháním stejných
objemů vysokého a nízkého vzorku (Vaks JE. Preparation of Samples with Equally
Spaced Concentrations Through Mixing. Clin. Chem. 42:7, 1074-1078 (1996), popř.
postup v protokolu EP6-P NCCLS).
·
ředěním vzorku biologického materiálu o vysoké koncentraci fyziologickým
roztokem (0,9% NaCl) nebo roztokem nulového kalibrátoru.
S pojmem
linearita souvisí pojem pracovní rozsah měření.
Další informace
Statistické postupy v laboratorní medicíně
Bedřich Friedecký, Josef Kratochvíla, recenzoval Zdenek Kubíček
.