Porovnání s jinými metodami (Comparison with other methods) je porovnávání dvou či více metod je běžnou úlohou činnosti v zkušebních laboratořích (zkušebních laboratořích dle normy ISO/IEC 17 025). Je třeba si uvědomit, že kvalita rutinní metody se posuzuje podle toho, zda poskytuje porovnatelné výsledky s metodou referenční. I validace metody je založena na jejím mezilaboratorním porovnání, což tvoři závěrečnou fázi validace.
Obecně jsou směrnice
o srovnávacích studiích obsahem ČSN ISO 5725, část 6.
V oblasti klinické chemie byly postupně zavedeny specifické postupy pro
srovnávací studie. Americká NCCLS vydala dokument EP9 (1993) "Srovnání
a určování vychýlení (bias) metod pomocí pacientských vzorků"
(podrobně na adrese: http://www.nccls.org).
Porovnání metod je součástí řady výpočetních programů například:
Analyse-It© (http://www.analyse-it.com)
CBstat© (http://home7.inet.tele.dk/linnet)
ADSAT Labo® (http://www.trilobyte.cz)
EVAL- Kit© (H. M. J. Goldschmit, NL, web nám není znám)
Při porovnávacích studiích je v laboratorní medicíně nutno dodržovat následující zásady:
Důsledně dodržovat předepsané postupy. Při porovnávání metod ze souprav či kitů dodržovat důsledně pokyny výrobce jak pro provedení, tak i pro materiály (kalibrátory, kontrolní materiály).
Stanovení provádět na stejných pacientských vzorcích, s hodnotami množství, obsahu, koncentrací analytu pokrývajícími celý pracovní interval. Minimální počet vzorků je 40 (lépe však 120 a více).
Zpracování provádět za předpokladu, že mezi výsledky metod
existuje lineární závislost y2,i = a + b . y1,i
kde y1,i a y2,i jsou obsahy, množství
nalezené metodami 1 a 2 v i-tém vzorku. Pokud mezi metodami
neexistuje systematický rozdíl (vychýlení), pak se koeficient a nesmí
statisticky významně lišit od nuly a pokud obě skýtají stejné výsledky,
pak se parametr (koeficient) b nesmí statisticky významně lišit od 1.
Zkonstruuje se graf, ve kterém jsou na osu x vyneseny koncentrace z metody 1 a na osu y koncentrace metody 2. Při stejných modulech obou os by nalezené body v případě rovnocenných metod měly ležet na přímce o sklonu 45°, procházející počátkem. Dále se zkonstruuje rozdílový graf podle Altmana a Blanda.
Vzhledem k tomu, že výsledky stanovení oběma metodami jsou zatíženy chybami a nelze předpokládat, že chyba jedné je mnohem menší než druhé, nelze pro porovnání užít běžnou lineární regresi. Výpočet je třeba učinit některou z metod tzv. ortogonální regrese, například PCA (principal component regression) nebo váženou regresí dle Deminga, příp. neparametrickou regresí podle Passinga a Babloka.
Poznámka: V současnosti umožňují spolehlivé hodnocení porovnání
statistické počítačové programy (např. http://www.westgard.com).
Další informace naleznete např. na http://www.stt-consulting.com.
Další informace
Bedřich Friedecký, Josef Kratochvíla
Ivan Koruna, Zbyněk Plzák