Získané granulocytopenie až agranulocytózy patří mezi sekundární imunodeficience. Objevují se při různých formách aplastických anémií a pancytopenií, při terapii cytostatiky ev. dalšími myelotoxickými léky nebo při toxickém postižení kostní dřeně; část agranulocytóz je idiopatická . V patogenezi se může uplatňovat dřeňový útlum, přímé toxické působení nebo imunopatologické procesy - nejčastěji druhý a čtvrtý (cytotoxický) typ přecitlivělosti nebo autoimunitní reakce. Klinicky se agranulocytóza projevuje třesavkou a vysokými horečkami. Zdroj sepse často nelze nalézt. Mohou se objevit bronchopneumonie, těžké nekrotizující procesy v dutině ústní, pablánové angíny, nekrotické procesy v okolí konečníku a genitálu. Tíže stavu do určité míry odráží absolutní počet granulocytů v periférii; za klinicky nebezpečnou hranici poklesu počtu granulocytů se považuje koncentrace pod 1000/ul. Při počtu granulocytů pod 500 je riziko infekce již vysoké, od počtu 100 je riziko sepse prakticky stoprocentní.
Terapie spočívá v léčbě základní choroby, v adekvátní antibiotické léčbě (baktericidní antibiotika ve vysokých dávkách), a v podávání myelopoetických cytokinů G-CSF nebo GM-CSF. Pacient se má umístit do sterilního prostředí. U těžkých stavů jsou indikovány granulocytární náplavy.
Další informace
Jiřina Bartůňková