Sekundární imunodeficience jsou časté a lékaři všech specializací se s pacienty
sekundárně imunodeficitními mohou setkat. Přibývá sekundárních imunodeficiencí
způsobených iatrogenně (transplantační medicína, chemoterapie, ozařování aj.) U
sekundárních imunodeficitů je obtížnější rozdělení podle typu postižené
imunitní odpovědi, často bývá postiženo více složek imunity. Vymezit se dají
sekundární protilátkové imunodeficity a sekundární agranulocytózy.
Sekundární imunodeficience jsou
důsledkem
·
chorob
postihujících buňky imunitního systému (lymfoproliferativní onemocnění,
lymfocytotropní infekce)
·
metabolických
a dalších celkových chorob (diabetes, urémie, malnutrice, intoxikace,
polytraumata, nádorové choroby)
·
postižení
kostní dřeně (ozáření, léky a toxické látky poškozující dřeňové buňky,
infiltrace kostní dřeně nádorovými buňkami)
·
odstranění
důležitých lymfatických orgánů (stavy po splenektomii, st. po thymektomii)
Sekundární imunodeficience zahrnují
·
sekundární protilátkové imunodeficity
·
imunodeficit po splenektomii
·
choroba vyvolaná virem lidské imunodeficience (HIV)
Existují řada dalších příčin
získaných imunodeficitů. Snížením počtu lymfocytů T nebo
poruchou funkce těchto lymfocytů jsou provázeny virové infekce, zejména
lymfocytotropní virózy. Vzhledem k očkování proti spalničkám je u nás
omezený výskyt sekundárního imunodeficitu po spalničkách, ale ve světě na
následky imunodeficience vyvolané spalničkovým virem umírají statisíce
pacientů. Při infekční mononukleóze dochází ke komplexní poruše imunity,
laboratorně charakterizované oligoklonální expanzí CD8 pozitivních
(cytotoxických) lymfocytů T. Nejtypičtějším příkladem imunodeficitu
indukovaného viry je choroba po infekci HIV 1 a HIV 2.
Kombinované poruchy imunity vznikají
u stavů, u nichž je porušena základní homeostáza organismu - při urémii,
diabetu mellitu, při závažných septických stavech, při malignitách lymfatického
systému a v pokročilých stádiích nádorového bujení. Různé poruchy imunitních
funkcí jsou důsledkem karenčních stavů: při proteinové malnutrici, deficitech
vitamínů skupiny B, C, a D, při nedostatečném přívodu nebo vstřebávání
některých stopových prvků (železo, zinek, měď a selen).
Výrazně imunosupresivně může působit
stres jakéhokoli původu. Potraumatický stres je jednou z příčin sekundárního
imunodeficitu u pacientů po závažných traumatech. I běžné chirurgické zákroky
mohou způsobit krátkodobý a reverzibilní imunodeficit.
Imunosupresivně jak na T- , B- i
granulocytární složku působí řada léků, zejména cytostatika a imunosupresivní
léky. Pacienti na chronické imunosupresivní terapii (stavy po orgánových
transplantacích, chronické autoimunitní choroby, st. po nádorové chemoterapii a
radioterapii) trpí častějším výskytem infekcí, zejména herpetických a infekcí
respiračního traktu.
Etiologickým agens mohou být
bakterie, viry i plísně, při výrazné imunosupresi se mohou uplatnit i oportunní
patogeny. S délkou imunosuprese vzrůstá riziko výskytu sekundárních
malignit, zejména lymfatického systému.
Další informace
Jiřina Bartůňková
.