Choroba vyvolaná virem lidské imunodeficience (HIV) patří mezi sekundární imunodeficity kombinovaného typu, která je vyvolaná infekcí HIV (human immunodeficiency virus). Virus HIV (typ 1,2) je retrovirus obsahující reverzní transkriptázu, enzym schopný přepisu informace z RNA viru do DNA, která je pak integrována do chromozomální DNA hostitelské buňky. Po určité době latence dochází ke zpětnému přepisu DNA do RNA (transaktivace), vytvoření nových virových partikulí a šíření infekce na další vnímavé buňky.
HIV infikuje řadu buněk, zejména pomocné lymfocyty T CD4+, makrofágy (včetně mikroglií nervové soustavy), dendritické a Langerhansovy buňky a další. Virus má na svém povrchu glykoprotein gp 120, který se váže na antigen CD4. Povrchový antigen CD4 se vyskytuje zejména na pomocných lymfocytech T a makrofázích. Uvedené buňky mají hlavní patogenetický význam v rozvoji choroby indukované HIV. Snížení počtu a porucha funkce lymfocytů T je hlavní příčinou imunodeficitu. Makrofágy jsou hlavním rezervoárem HIV v těle, který je obtížně ovlivnitelný současnou antiretrovirovou terapií. Branou vstupu viru HIV do buňky není jen molekula CD4, ale i Fc receptor, komplementový receptor, některé lektiny a tzv. koreceptory (receptory pro chemokiny).
Byly prokázány čtyři cesty přenosu HIV - krví a krevními deriváty, pohlavním stykem, transplacentárně a mateřským mlékem. Přenos jinými cestami - například infikovaným hmyzem nebo běžným stykem s infikovanou osobou prokázán nebyl.
Choroba způsobená virem HIV probíhá ve 4 stádiích: akutní HIV infekce, stádium latence, stádium persistující generalizované lymfadenopatie a AIDS (syndrom získané imunodeficience, acquired immune deficiency syndrome).
Klinicky vyjádřená akutní HIV infekce se objevuje pouze u části pacientů, obvykle 3-12 týdnů po infekci. Pacient trpí příznaky připomínajícími infekční mononukleózu s lymfadenopatií, únavou, horečkami, myalgiemi a artralgiemi, může se objevit i postižení CNS ve formě aseptické meningitidy. Laboratorní potvrzení infekce se provádí metodou PCR, při níž se detekuje a kvantifikuje množství virové RNA. Protilátky proti HIV se začnou objevovat asi 4-8 týdnů po infekci.
Druhé období je asymptomatické. Laboratorně jsou však již v této době prokazatelné známky postižení imunitního systému, zejména pokles koncentrace CD4+ lymfocytů T. V této fázi jsou v séru přítomny protilátky proti HIV, virová RNA nemusí být prokazatelná. Často lze laboratorně prokázat různé autoprotilátky (až 20% nemocných má pozitivní protilátky proti jaderným antigenům - ANA). Asymptomatické období většinou trvá řadu let. Pouze u dětí infikovaných transplacentárně je asymptomatické období kratší a manifestace AIDS se může objevit již v prvních měsících života.
Třetí stádium se označuje podle typického klinického příznaku perzistující generalizovaná lymfadenopatie. Postupně se objevují i další příznaky - průjmy, hubnutí, noční poty, ústní kandidóza, febrilie - stádium ARC (AIDS-related complex). V ústech pacientů s HIV infekcí se objevuje vlasatá leukoplakie způsobená koinfekcí HIV a virem Epsteina-Barrové. Laboratorně pokračuje zhoršování imunitních funkcí vyjádřené dalším poklesem CD4+ lymfocytů, objevuje se hypergamagalobulinémie a stoupá hladina beta-2-mikroglobulinu.
Čtvrtým stádiem je vlastní AIDS. V té době se objevují typické infekce oportunními patogeny a některé maligní nádory. Z oportunních infekcí je nejčastější pneumocystová pneumonie, kryptokokóza (s postižením meningů či plic), toxoplazmóza mozku, cytomegalová retinitida, enteritida, pnemonitida nebo encefalitida, kryptosporidióza (způsobující těžké a dlouho trvající průjmy) a atypické mykobakteriózy. Kromě oportunních infekcí se mohou kdykoliv vyskytnout infekce vyvolané běžnými patogeny. Mezi sekundární nádorová onemocnění typická pro AIDS patří Kaposiho sarkom, primární lymfom mozku a generalizované nehodgkinské lymfomy, častější než v běžné populaci jsou i kožní a rektální karcinomy. Časté je postižení nervové soustavy, asi 60 % pacientů trpí HIV encafalopatií, mohou se vyskytnout aseptické meningitidy a encefalitidy a progresivní multifokální leukoencefalopatie. HIV encefalopatie je podmíněna přímým působením HIV na centrální nervovou soustavu; infikovány jsou zřejmě pouze buňky mikroglií, ale negativně je ovlivněna i činnost neuronů, pravděpodobně prostřednictvím cytokinů produkovaných mikrogliemi. Klinicky se HIV encefalopatie projevuje různými neuropsychiatrickými příznaky (demence, poruchy paměti a soustředění, změny osobnosti, deprese). Ostatní neurologické příznaky jsou podmíněny jiným patologickými procesy nádorovými nebo infekčními (toxopazmové abscesy mozku, toxoplazmová encefalitis, infekce papovavirem SV40, cytomegalovirem a jinými herpetickými viry, kryptokoky a dalšími infekčními agens).
Další informace
Jiřina Bartůňková