Onkogen je gen zodpovědný za transformaci normální buňky do buňky nádorové. Jsou výsledkem mutace protoonkogenů. V lidském genomu, tedy v každé somatické buňce je více než 100 protoonkogenů. Fyziologické regulační funkce jejich produktů, tj. stimulace buněčné proliferace a potlačování buněčné diferenciace se mohou změnit v kancerogenní potenciál, změní-li se/aktivuje-li se buněčný protoonkogen v onkogen. Následkem je produkce onkogenního produktu v nadbytku nebo v hyperaktivní formě a tedy hyperstimulace buněčné proliferace a hyperinhibice buněčné diferenciace. K aktivaci protoonkogenu stačí alterace pouze jedné alely genu, tzv. dominantní mutace.

Dle úrovně buněčné signalizace na které působí lze onkogeny zhruba rozdělit do pěti širokých skupin :

· růstové faktory (např. onkogen SIS),

· buněčné receptory (např. ERB, FMS),

· komponenty přenosu signálu v buňce (např. rodina RAS, ABL),

· proteiny s DNA-vazebnou schopností včetně transkripčních faktorů (např. MYC, JUN),

· komponenty sítě cyklinů, cyklin-dependentních kináz a kinázových inhibitorů, které řídí průchod buňky buněčným cyklem (např. MDM2).

Rozeznáváme několik mechanismů aktivace/mutace protoonkogenů :

· Amplifikace genu

· Bodová mutace nebo delece kódující alely

· Chromozomální přestavby (translokace), které vytvoří chimerický gen (např. BCR-ABL), nebo je protoonkogen přenesen pod vliv silného promotoru jiného genu.

Kancerogenní potenciál představují také některé onkogenní viry. Patří sem některé RNA retroviry (např. virus HTLV1 – vznik T leukemie) a onkogenní DNA viry ( některé kmeny papilomavirů podílející se na vzniku karcinomu děložního krčku).

Další informace

· Onkogenetika

· Tumor supresorový gen

· Klinická genetika

· Klinická genetika: základní pojmy

· Nádorové markery

Petr Goetz