Imunodominance

Imunodominace je stupeň ovlivnění reakce antigenu a protilátky primární strukturou epitopu. V daném epitopu velikostí tetrapeptidu se mohou jednotlivé zbytky aminokyselin různou intenzitou podílet na vazbě s pro­tilátkou. Stupeň vlivu dané složky na reaktivitu je měřítkem imunodominance.

Specifita protilátek může být charakterizována strukturou epitopu, tj., zda je epitop konformační nebo sekvenční struktu­ra. Konformační struktury jsou nacházeny zejména na globulárních proteinech a makromolekulách s helixovou matricí. Protilátky, připravené proti jednotlivým polyme­rům, nevykazují křížovou reakci. Imunodominantním znakem helixového polymeru je jeho konfigurace, nikoli sekvence.

Epitopy, jejichž specifita je dána sekvencí, nikoli prostoro­vým uspořádáním, jsou označovány jako sekvenční epitopy. V těchto případech vystupují složky epitopu jako hapten. Sekvenční epitopy mohou být tvořeny koncovými nebo vnitřními sekven­cemi makromolekul, nebo mohou být navázány na nosič. Sekvenční epitopy jsou lokalizovány v hydrofilních oblas­tech molekuly, kde je expozice struktury vodnému prostředí maximální. Jestliže je epitopem koncová sekvence, je poslední zbytek aminokyseliny (nebo cukru) téměř ve všech případech imunodominantní. Obecně platí, že všechny epitopy vykazují gradient imunodominance. Jestliže je epitopem koncová sekvence řetězce, klesá imunodominance je­ho složek od konce řetězce, tj. nejvíce exponované části smě­rem dovnitř molekuly.

 

Epitopy mohou být kontinuální nebo diskontinuální. Jestliže se protilátky vážou na kontinuální sekvenci aminokyselin, je epitop označen jako kontinuální. Diskontinuální epitop je na­opak tvořen aminokyselinovými zbytky lokalizovanými na růz­ných částech molekuly proteinu, ale které jsou dostatečně blíz­ko díky terciálnímu uspořádání molekuly.

 

Další informace

·        Imunoglobuliny

 

Jaroslava Vávrová,

recenzoval Miroslav Engliš

.