Polarizační křivka (I - E) je zaznamenávána polarografem. Pro měření polarizačních křivek jsou vhodné elektrody s malým povrchem (rtuťová kapková elektroda), drátková platinová rotující nebo vibrující elektroda), aby byly schopny reprodukovat potenciál vnucený vloženým napětím. Jako druhá elektroda se používá nesnadno polarizovatelná, obvykle druhého druhu, s velkým povrchem, aby se její potenciál průchodem proudu neměnil. Tato elektroda má současně funkci referentní i pomocné elektrody. Často se uplatňuje tříelektrodové potenciostatické zapojení (polarizovaná - referentní - pomocná). Referentní elektroda není proudově zatížena, takže její potenciál zůstává během celého záznamu konstantní. Proud protéká mezi polarizovanou a pomocnou elektrodou.

Obr.1

Polarizační křivky vratných elektrodových dějů (1 anodicko-katodická, 2 katodická, 3 anodická polarizační křivka, I_l,a - limitní anodický proud, I_l,k - limitní katodický proud, E_1/2 - půlvlnový potenciál)

Za předpokladu, že ve sledovaném prostředí probíhá v obou směrech vratná oxido-redukční reakce, je přítomna oxidovaná i redukovaná forma látky, získáme anodicko-katodickou křivku (1). Není-li v roztoku přítomna redukovaná forma, nemůže na elektrodě probíhat oxidace a limitní anodický proud (I_l,a) je roven nule, získáme křivku katodickou (2), není-li v roztoku obsažena oxidovaná forma, nemůže na elektrodě probíhat redukce a limitní katodický proud (I_l,k) je nulový, pak získaná anodická křivka (3) leží pod osou úseček.

Řešením Nernstovy rovnice lze potvrdit, že v přítomnosti indiferentního elektrolytu se půlvlnový potenciál přibližně rovná potenciálu vloženému, a to za předpokladu, že I = 1/2 (I_l,k + I_l,a).

Další informace

· Elektrochemie a elektrodové děje

· Elektrochemie a chování iontů v roztocích

· Elektrochemické techniky

Jaroslava Vávrová