Ionizace ostřelováním vzorku rychlými atomy (Fast Atom
Bombardment, FAB) nebo ionty (Fast Ion Bombardment, FIB, SIMS)
Princip i použití obou
technik je velmi podobný, jedná se o měkké ionizační
techniky z kondenzované fáze. Využití nacházejí zejména při analýzách tepelně
nestálých netěkavých látek.
Charakteristika
Hlavní rozdíl:
- při ionizaci FAB dochází k ionizaci interakcí
vysoko-energetických neutrálních molekul vzácných plynů (nejčastěji atomy
Xe, nebo Ar) se vzorkem ve vhodné viskózní matrici; v případě FIB se místo
neutrálních molekul k bombardování vzorku používají urychlené ionty
(většinou Cs+)
- dříve používaný název pro FIB byl “hmotnostní
spektrometrie sekundárních iontů” (Secondary Ion Mass
Spectrometry, SIMS)
- vzorek se (zpravidla) v roztoku umístí s matricí
a případnou příměsí na terčík, který je bombardován atomy či ionty , z
terčíku se uvolňují ionty analytu za významné podpory matrice, která navíc
umožňuje obnovování „zasažené“ plochy terčíku

Vznik urychlených atomů
Xe s definovanou energií s použitím tzv. iontového děla:
- nejdříve jsou atomy Xe ionizovány elektronovu
ionizací (EI):
Xe + e- ® Xe+. + 2e
potom
jsou urychleny energií 8-10 kV (urychlené částice)
- urychlené ionty jsou zavedeny do komůrky se
zvýšeným tlakem, kde dojde ke kolizím s neutrálními atomy Xe
(=ion-molekulárním reakcím) podle rovnice:
Xe+. + Xe ® Xe+. + Xe
Dochází k výměně náboje (“charge exchange”) při které nedojde ke ztrátě
kinetické energie, takže je získáván proud vysokoenergetických urychlených
atomů Xe, které jsou vedeny na terčík se vzorkem v matrici; nabité částice
se do iontového zdroje nedostanou, protože jsou vychýleny elektrodou
Vznik urychlených iontů
Cs+ s definovanou energií pro ionizaci FIB:
- alkalické hlinitokřemičitany jsou zahřáty na
teplotu asi 1000°C, čímž dojde k tepelné desorpci iontů z povrchu
- vzniklé ionty Cs+ jsou následně urychleny
eletrickým polem a fokusovány na terčík se vzorkem v matrici
- urychlovací napětí až 40 kV (vyšší energie
oproti FAB), distribuce energie urychlených iontů je velmi úzká
Matrice
Volba matrice je důležitá a měla by splňovat několik
základních podmínek:
- vzorek musí být v matrici rozpustný
- za podmínek měření by měla mít nízkou těkavost (jinak by se zvýšil
tlak v iontovém zdroji kvůli odpařování matrice, která by rychle vytěkala;
terč lze též chladit, pokud je nutné použít příliš těkavou matrici)
- měla by být chemicky inertní k analyzovaným vzorkům (pokud
nepoužíváme záměrně činidlo k podpoření tvorby iontů, např. kyseliny pro
podpoření protonace)
- intenzivní ionty pocházející z matrice nesmí být na stejné hodnotě
m/z jako ionty analytu používané matrice (ve viskózním prostředí mají
vzniklé ionty vyšší životnost)
Obvyklé matrice:
- glycerol (nejběžnější)
- thioglycerol
- di- a trietanolamin
- dithioerythritol
- m-nitrobenzylalkohol (pro nepolární látky), atd.
Speciální matrice:
- kapalné kovy (Ga, In)
- pevné matrice (uhlík - vhodné pro těkavé látky,
NH4Cl)
- časté je použití přídavných látek do matrice k
podpoření ionizace, např. přídavek kyselin k podpoření protonace (často
kyselina chlorovodíková, trifluoroctová, mravenčí nebo heptafluoromáselná)
- vlastní průběh ionizace je velmi složitý děj,
jedná se o kombinaci celé řady reakcí při interakci bombardujících částic
s kapalnou matricí a také reakce v plynné fázi v těsné blízkosti u povrchu
matrice
- většinou vznikají ionty se sudým počtem
elektronů obdodně jako u jiných šetrných ionizačních technik (APCI, TSI atd.), např. [M+H]+,
[M+Na]+, [M-H]-, někdy adukty s matricí typu
[M+H+glycerol]+ a také fragmentové ionty
- onty s lichým počtem e- (M+. nebo M-.)
jsou méně časté, lze je pozorovat např. u polyaromátů (vznik iontů s
lichým počtem e- lze podpořit typem použité matrice, vhodný je
např. m-nitrobenzylalkohol)
Další informace
Jaroslava Vávrová
.