Polarizační mikroskopie využívá lineární polarizace světla, které kmitá v jedné rovině. Polarizace je uskutečněna filtry (polarizátorem a analyzátorem), které jsou v optické ose mikroskopu: polarizátor pod kondenzorem nebo v něm, analyzátor v tubusu pod nebo nad okulárem. Jsou-li roviny těchto filtrů k sobě kolmé (filtry jsou zkřížené), je zorné pole mikroskopu temné. Jednolomné látky (voda, cytoplasma, buněčné jádro aj.) zůstávají při zkřížených filtrech tmavé, nejsou tedy zobrazeny. Naproti tomu dvojlomné látky (krystaly, celulózové buněčné stěny aj.) mění rovinu kmitu procházejícího světla, a proto jsou při zkřížených filtrech zobrazeny světle na temném pozadí.
Metoda polarizační mikroskopie využívá interakce polarizovaného světla s opticky anizotropními látkami, při které dochází k tzv. dvojlomu (Dvojlomný preparát). Původní paprsek se po průchodu vzorkem rozdělí na dva nové, řádný a mimořádný, které jsou navzájem fázově posunuté (šíří se různou rychlostí) a kmitají v různých rovinách. V analyzátoru mikroskopu se oba paprsky složí do stejné roviny kmitu a jejich fázový posun se projeví vznikem interferenčních barev. Polarizační mikroskopii lze proto charakterizovat jako metodu zvýšení kontrastu mikroskopického obrazu. Použití však nachází i dnes jako doplňková metoda identifikace krystalických látek, např. měřením výše dvojlomu s použitím Berekova kompenzátoru.
Při průchodu polarizátorem (spodním hranolem) dochází k polarizaci světla v předozadní rovině. Rovina kmitání analyzátoru (horního hranolu) je pravolevá. Je-li analyzátor zasunut, dochází k vyhasnutí světla.
Otáčením dvojlomného objektu (preparátu) nebo polarizátoru o 360 úhlových stupňů se objekt v zorném poli mikroskopu čtyřikrát rozesvítí a zhasne podle toho, jaký úhel svírá rovina kmitu paprsků vystupujících z objektu k rovině analyzátoru.
Další informace
Jaroslava Vávrová
.