Odborné textyRepetitorium - klinická genetikaRepetitorium - biochemie obecná

Glykogeneze

KPAFR

Biosyntéza glykogenu (glykogeneze) neprobíhá obrácením glykogenolýzy, protože ke zvratu odbourávání glykogenu není v buňkách dostatečná koncentrace glukóza-1-fosfátu.

Molekula glykogenu je vystavěna spojováním glukózových jednotek vazbami alfa-1,4-D-glykosidovými do lineárního řetězce a vazbami alfa-1,6-D-glykosidovými v místě větvení, tj. na každém 3. až 5. glukózovém zbytku. Celkový počet glukózových jednotek v tomto polysacharidu se může značně lišit.

 

K biosyntéze glykogenu dochází postupným napojováním monomerních jednotek v silně aktivované formě.

Výchozím bodem je glykozylovaný "startér", peptidový řetězec obsahující navázaný oligosacharid. Na něj se v reakci katalyzované glykogensyntázou připojují glukózové jednotky vazbami alfa-1,4. Donorem těchto jednotek je UDP-glukóza vznikající z Glc-1-P a UTP. Po dosažení určité délky řetězce se koncový šesti- až sedmiglukózový kus přenese v reakci katalyzované glukan-1,6-transferázou (větvicím enzymem, "branching enzyme") do polohy alfa-1,6  poslední předchozí glukózy. Na obou koncových glukózových jednotkách se řetěz dále prodlužuje vazbami alfa-1,4 a celý proces se opakuje.

 

 

Schéma metabolismu glykogenu:


 

Klíčem regulace metabolismu glykogenu je enzym fosforyláza-b-kináza. Enzymový systém reguluje metabolismus glykogenu podle nároků organismu tak, že při nadbytku v dodávce glukózy stimuluje syntézu glykogenu a při jejím nedostatku zajišťuje jeho degradaci.

Literatura

Z.Vodrážka: Biochemie. Academia, Praha 1992.

Karlson, Gerok, Gross: Pathobiochemie. Academia, Praha 1987.

 

Další informace

 

 

Karolína Pešková, Petr Schneiderka