Abstrakt
Složka komplementu C1s po aktivaci štěpí C4, což je nezbytné pro další
pokračování klasická dráhy aktivace komplementu.
Odkazy na jiné relevantní dokumenty, další informace
Patofyziologické mechanismy ovlivňující koncentraci
Vzhledem k tomu, že syntéza složek komplementu probíhá především
v játrech, může se nedostatečná funkce jater negativně projevit také na
syntéze těchto proteinů.
Klasická dráha aktivace komplementu se spouští při bakteriálních,
virových infekcích, nádorových procesech, a dalších situacích (v přítomnost
heparinu, urátových krystalů, depozit cholesterolu). V místech aktivace
komplementu dojde k jeho „spotřebování“. Pokud půjde o systémovou aktivaci
komplementu projeví se snížení jeho koncentrace i v séru.
Přímé následky abnormálních koncentrací
Vrozené defekty C1s složky komplementu jsou vzácné a mohou se projevit
jako:
Častěji než samostatné defekty C1s složky komplementu byly popsány
spojené defekty C1s a C1r. Klinicky se projevovaly oba defekty stejně.
Referenční intervaly
31 mg/l
Omezení stanovení
Koncentraci C1s je možné stanovit imunochemicky (nefelometrie,
turbidimetrie, imunodifuzní metody) a schopnost aktivace funkčními testy
(hemolytické testy).
Pro funkční testy je nutné sérum co nejrychleji oddělit od krevního
koláče a zpracovat nebo zmrazit na –
Použití pro klinické účely
Nedostatečná funkce C1s může vyvolat sníženou schopnost aktivace
klasické dráhy komplementu a tím i odolnost vůči bakteriálním infekcím.
Literatura
Stites D.P., Terr A.I.: Základní a klinická imunologie, Victoria
publishing, Praha, 1994 ISBN 80-85605-37-6.
Masopust J.: Klinická biochemie a hodnocení biochemických vyšetření, Karolinum,
Praha, 1998, ISBN 80-7184-649-3.
Human Protein Data (A.Haeberli, ed.), © VHC Verlagsges. MbH, Weinheim,
1997.
Fučíková T.: Klinická imunologie v praxi, 2. přepracované vydání,
Galén, Praha, 1997, ISBN 80-85824-57-4.
Staršia Z.: Klinický význam komplementu, Novinky v medicíně (39),
Praha, Avicenum, 1987.
Autorské poznámky
Marcela Melčáková