Doutnající (smouldering) melom, asymptomatický myelom představuje přechod mezi MGUS a mnohočetným myelomem symptomatickým. Na rozdíl od MGUS nemocní mají vyšší koncentraci monoklonálního proteinu (obvykle nad 30 g/l), vyšší % zastoupení plazmocytů v kostní dřeni (>10 %), imunofenotypizační nález však není diagnostický. Hlavní rozdíl od nemocných s mnohočetným myelomem spočívá v tom, že nemají orgánové postižení (kostní léze, anémii, renální insuficienci, hyperkalcémii), nemají laboratorní známky proliferace (labelling index), koncentrace monoklonálního imunoglobulinu je obvykle dlouhodobě stabilní, koncentrace fyziologických polyklonálních imunoglobulinů bývají snížené.
V literatuře bývá někdy zmiňován tzv. indolentní myelom, u něhož může být přítomna mírná anémie (koncentrace hemoglobinu vyšší než 100 g/l nebo snížení o méně než 20 g/l od obvyklé hodnoty) nebo drobné kostní léze.
Doutnající myelom často nevyžaduje léčbu, je dlouhodobě stabilní. V přítomnosti rizikových faktorů (osteolytická ložiska, patolog. poměr K/L, vysoká hladina monoklonálního imunoglobulinu při diagnóze, typ IgA, pozitivní nález při vyšetření magnetickou rezonancí) je riziko přechodu do symptomatického myelomu vyšší – s mediánem 2 roky (10-61 měsíců).
Pro monitorování stačí sledování koncentrace monoklonálního imunoglobulinu v séru, koncentrací volných lehkých řetězců včetně poměru K/L, periferní krevní obraz a sedimentace erytrocytů. Při podezření na laboratorní a/nebo klinickou progresi se provádí kontrolní vyšetření kostní dřeně; je-li progrese potvrzena, je nutno zahájit terapii.
Další informace
Jana Granátová
recenze Miroslav Engliš