Stanovení osmolality je jednou ze základních metod pro posouzení vnitřního prostředí, stavu katabolismu, přitomnosti látek zvyšujících osmolalitu při intoxikacích, pro posouzení funkce ledvin a vodního hospodářství.

Biologická variabilita intraindividuální (%)	1,30
Biologická variabilita interindividuální (%)	1,20
Požadovaná nepřesnost (%)	0,70
Požadovaná bias (%)	0,40
Požadovaná celková chyba (%)	1,50
Kritická diference (požadovaná nepřesnost, intraindividuální variabilita, v %)	4,10

Preanalytické podmínky

Pro stanovení v plazmě je vhodný heparinát lithný (doporučený odběr), je lepší vyhnout se použití jiných antikoagulancií (např. citrát významně zvyšuje osmolalitu). Údaje o tom, zda je vhodnější plazma nebo sérum, se liší. Pokud se použije sérum, musí být odděleno od sraženiny krevních elementů co nejdříve. Stabilita plazmy i séra je při +20 až +25 °C 4 h, při +4 až + 8 °C 2 dny. Pro stanovení v moči se nesmí použít žádné konzervační činidlo (zejména je-li těkavé povahy jako např. tymol-izopropylalkohol); odběr se provádí do plastových nádob a vzorek je stabilní při +4 až +8 °C 24 h. Obecně se nedoporučuje mrazit jakýkoliv vzorek před stanovením osmolality. Další údaje uvádí Tab. 1.

Vliv antikoagulačních činidel na stanovení osmolality plazmy a vliv nevhodného poměru mezi

krví a antikoagulačním činidlem

Antikoagulační činidlo	Zkumavka naplněna zcela (zvýšení osmolality v mmol/kg)	Zkumavka naplněna z poloviny (zvýšení osmolality v mmol/kg)
Heparin	0	0
EDTA (dvojsodná sůl)	+15	+30
NaF + osalát draselný (*)	+150	+300
Jodoacetát lithný	+5	+10

Poznámka

(*) Hyperosmolalita může způsobit hemolýzu erytrocytů

Při měření onkotického tlaku plazmy jsou hodnoty vyšší než v séru (rozdíl způsoben fibrinogenem), ale tento efekt nemá podstatný vliv na měření osmolality.

Metodiky stanovení

Jsou v podstatě 3

Další informace

Postupy pro hodnocení vnitřního prostředí

Petr Štern (2008-07-09)