Protilátky proti extrahovatelným nukleárním antigenům (ENA)

Stanovení ENA protilátek má zásadní význam pro diferenciální diagnostiku autoimunitních systémových onemocnění, která mohou postihovat také renální parenchym (Font et al., 2004) (Harris and Rosen, 2003). Jedná se o analýzu specifity protilátek proti jednotlivým antigenům, u nichž je zjevná souvislost s výskytem autoimunitních procesů (Wanchu, 2000).

Anti-Sm (Smithův antigen) autoprotilátky se vyskytují u 25-30% pacientů se SLE, ale mohou být přítomny také u překryvného syndromu s rysy sklerodermie, polymyozitidy a revmatoidní artritidy. Právě překryvný syndrom s pozitivitou protilátek anti-Sm často přechází v SLE s postižením ledvin.

Anti-U1RNP pozitivita s přítomností protilátek proti malému nukleárnímu ribonukleoproteinu je charakteristická pro smíšené onemocnění pojivové tkáně (MCTD) a bývá také u SLE.

Anti-SS-A (Ro) protilátky se vyskytují až u 95% pacientů se Sjőgrenovým syndromem, mohou se vyskytovat také u SLE, revmatoidní artritidy a překryvného syndromu. U gravidních protilátek se SLE je přítomnost anti-SS-A protilátek spojena s ohrožením plodu vrozeným srdečním AV blokem.

Anti-SS-B (LA) autoprotilátky jsou často přítomny u Sjőgrenova syndromu, v menší míře u SLE nebo sklerodermie.

Anti-Scl-70 protilátky odpovídají specifitou topoizomeráze I a jsou charakteristické zejména pro sklerodermii, u pacientů s Raynaudovým syndromem se mohou objevit ještě před systémovými příznaky, méně časté jsou u CREST syndromu, polymyositidy nebo u ostatních systémových onemocněních.

Anti-Jo-1 autoprotilátky se váží na topoizomerázu I u autoimunitních procesů postihujících svalové buňky, zvýšené titry těchto protilátek můžeme zaznamenat u dermatomyozitidy a polymyozitidy, popř. i u překryvného syndromu.

Anti-dsDNA protilátky proti nativní dvouvláknové DNA jsou vysoce specifické pro SLE (až 95%, tab.1). K průkazu se většinou užívá nepřímá imunofluorescence, kdy se testované sérum inkubuje na nátěru bičíkovce Crithidia luciliae (viz obr.), jehož kinetoplast obsahuje prokazatelné množství dsDNA (Cortes-Hernandez et al., 2004).

Testování ENA protilátek se nejčastěji provádí pomocí metody ELISA, imunodifúze, protisměrné imunoelektroforézy nebo imunoblotingu.

Obr. Fluorescence dsDNA autoprotilátek na nátěru Crithidia luciliae

Tab. 1 Pozitivita vybraných autoprotilátek u renálních chorob

Onemocnění	dsDNA	ANCA	anti-GBM
GPS/RPGN	-	+/-	+++
SLE	+++	+/-	-
Wegenerova granulomatóza	-	+++	-
Mikrovaskulární polyarteritis	+/-	+++	+/-
IgA nefropatie	-	-	-

Další informace

Imunologické testy u akutního renálního selhání

Syndrom Sjögrenův

Systémový lupus erytematodes (SLE)

Ilja Stříž