Antinukleární protilátky (ANA) jsou zaměřeny proti různým strukturám buněčného jádra (Peene et al., 2001), nicméně mohou postihovat i některé cytoplasmatické antigeny, které se během buněčného cyklu dočasně váží na chromozómy. Jejich výskyt nemusí být vždy vázan na autoimunitní proces (Sinico et al., 2002), fyziologicky se zřejmě uplatňují při odstraňování poškozených buněk po infekci nebo jiném poškození tkáně, při tzv. „úklidových reakcích“. Při interpretaci je také třeba brát v úvahu, že ke vzestupu titrů ANA protilátek dochází s věkem, zejména u žen. Podle charakteru nukleární imunofluoresce na Hep-2 buňkách (line lidského laryngeálního karcinomu) po inkubaci s testovaným sérem a fluorescenční vizualizací navázaných autoprotilátek můžeme odlišit 6 základních typů ANA protilátek (Bradwell et al., 1995).
Homogenní (difůzní) typ bývá projevem přítomnosti protilátek proti dvoušroubovicové DNA (dsDNA), histonům nebo antigenů chromatinu a je typický pro sytémový lupus erytematodes (SLE), včetně polékového SLE při léčbě prokainamidem a hydralazinem, dále i při revmatoidní artritidě nebo systémové skleróze.
Zrnitý (granulární, skvrnitý) typ může být jednak hrubě zrnitý (Obr.), zaměřený proti Sm proteinům nebo U1RNP s výskytem u SLE nebo překryvného syndromu, a dále jemně zrnitý proti SS-A (Ro), SS-B (La) a RNA polymerázám, který kromě SLE bývá také u Sjőgrenova syndromu nebo sklerodermie.
Okrajový (periferní, anulární) typ, charakteristický pro protilátky proti laminům, je relativně vzácný a může se vyskytovat u SLE a některých dalších autoimunitních chorob.
Nukleolární (jadérkový) typ fluorescence může být známkou přítomnosti protilátek proti antigenu Scl spojovaném se pro sklerodermií, ale vyskytuje se i při protilátkách proti fibrilarinu nebo RNA polymeráze prokázaných u systémové sklerózy.
Centromerový typ se vyznačuje přítomností 40-60 ohraničených teček, které jsou distribuovány difůzně a v dělících se (mitotických) buňkách jsou seřazeny do řádků. terčovými antigeny jsou centromerové proteiny CENT-A, B, C spojované téměř výhradně s tzv. CREST syndromem (kalcinóza, Raynaudův syndrom, esofageální dysmotilita, sklerodaktylie, teleangiektasie).
Cytoplasmatický typ fluorescence bývá v přítomnosti autoprotilátek proti ribosomům (SLE), mitochondriím (primární biliární cirhóza, sklerodermie), endoplasmatickému retikulu, lysosomům, Golgiho komplexu (variabilně při různých sytémových chorobách), aktinu (chronická aktivní hepatitis), cytokeratinu (revmatoidní artritis, chronické zánětlivé procesy) a dalším cytoskeletálním proteinům.
Vyšetření ANA protilátek je zpravidla bráno pouze jako screeningový test, při pozitivitě by mělo být doplněno podrobnějším vyšetřením specifity autoprotilátek s identifikací cílového antigenu – vyšetřením extrahovatelných protilátek proti nukleárním antigenům (ENA). Kromě typu fluorescence se hodnotí i její intenzita (+ až ++++), v optimálním případě také ředění, kterým lze získat negativní výsledek. V případě výskytu vysokých titrů ANA protilátek bez souvislosti s autoimunitním onemocněním se v naší ambulanci nejčastěji objevuje typ skvrnitý.
Obr. Fluorescence ANA protilátek na Hep-2 buňkách – centromerový typ
Další informace
Imunologické testy u akutního renálního selhání
Systémový lupus erytematodes (SLE)
Ilja Stříž