Členění střeva - pvní část tenkého střeva je metabolicky exponovaná oblast dvanáctníku (duodena), kam se přesouvá kyselý chymus z žaludku a kam ústí vývod žluči i slinivky břišní (pankreatu) - její zevně sekretorická část. Přibližně první 2/5 délky tenkého střeva má relativně silnou stěnu s výraznými řasami a nazývá se lačník - jejunum, zbylé 3/5 tenkého střeva se vyznačují tenkou střevní stěnou, která má i nižší prokrvení. Tomuto oddílu se říká kyčelník - ileum. Tenké střevo je od tlustého odděleno ileocékální chlopní, tzv. Bauhimskou. Tato chlopeň zajišťuje, aby se obsah tlustého střeva nevracel zpětně do tenkého střeva a současně zabraňuje, aby obsah tlustého střeva, obsahující nepatogenní bakterie, infikoval tenké střevo (tenké střevo se řadí k části trávicího traktu, kde by se bakterie vyskytovat neměly).
Střevo má průměr okolo 4 centimetrů a délku 3 - 4 metry. Směrem do střevního lumen je bohatě členěno – nacházíme zde řasu (plica), na řase klk, výrůstek (villus) i mikroklk či vlas (mikrovilus). Toto členění významně zvyšuje povrch střeva z relativní hodnoty 1, kterou bychom přiřadili střevu ve tvaru trubice na hodnotu 600, započteme-li povrch řas, klků i mikroklků. V plošných jednotkách pak dostáváme výsledných 200 m2, což je nejenom resorpční, ale i sekreční plocha. Plocha střeva se věkem snižuje, přičemž toto snížení tvoří u lidí nad 70 let až 1/3. Především oblast mikroklků je významná z hlediska trávení z důvodů přítomnosti trávicích enzymů. Několik hodin nepřítomnosti obsahu ve střevě způsobí, že aktivita enzymů této oblasti významně poklesne. Tak se nejenom mění dostupnost potřebných substrátů pro organismus, ale i pro vlastní střevní buňku – enterocyt a kolonocyt, jejichž mitotická aktivita je značná (v průběhu 48 hodin se obmění všechny střevní buňky). V případě tlustého střeva hrozí navíc v důsledku přítomnosti ne plně funkčních kolonocytů prolomení antibakteriální bariery střevní a celková sepse organismu.
Literatura
1. Boulpaep EL.: Medical physiology. Philadelphia, Saunders 2003: 1319 s.
2. Deetjen P, Speckmann EJ, Hescheler J.: Physiologie. München, Urban & Fischer 2005: 944 s.
3. Costanzo LS: Physiology. Philadelphia, Saunders 2006: 490 s.
4. Guyton AC, Hall JE.: Textbook of medical physiology. Philadelphia, W. B. Saunders company 2000: 1064 s.
5. Schmidt RF, Lang F, Thews G. Physiologie des Menschen mit Pathophysiologie. Heidelberg, Springer 2005: 994 s.
Další informace:
Fyziologie gastrointestinálního traktu
Zdeněk Wilhelm
Peter Hegyi