Parenterální výživa je na rozdíl od výživy enterální takový typ definované výživy, při které se živiny přivádějí do
periferní nebo centrální žíly.
Při praktickém sestavování
parenterální výživy lze postupovat například takto:
- stanovit potřebu vody, v závislosti na
klinické situaci 30 - 40, v kritických situacích až 100 ml/kg tělesné
hmotnosti a den. Dávku lze upravit dle diurézy s přihlédnutím k
odhadnutým extrarenálním ztrátám,
- stanoví se energetická potřeba (např. dle Harris
Benediktovy rovnice) nebo odhadem 25 ‑ 30 kcal/kg tělesné
hmotnosti na den u stabilizovaného pacienta nebo 35 - 40 kcal na kg
tělesné hmotnosti u nemocného s vyšší potřebou energie,
- denní potřebu minerálů je možné určit odhadem (z
tabulky) nebo na základě znalosti odpadu minerálů do moči a odhadu nebo
měření a výpočtu extrarenálních ztrát,
- potřeba aminokyselin je zpravidla 0,75 – 2 g na kg tělesné
hmotnosti a den nebo lze vycházet z odpadu močoviny do moči u daného
pacienta. Je nutné vzít v úvahu, že u těžkého katabolizmu nelze
vyrovnat dusíkovou bilancí prostým zvyšováním přívodu bílkovin
(aminokyselin),
- neproteinové zdroje energie jsou zejména
sacharidy (většinou glukóza) v dávce do 0,25 g/kg/ hodinu (dávka
6 g/kg/den by neměla být překročena). Při podávání glukózy
v hyperkatabolických stavech dbáme na to, aby nedošlo ke zvýšení
triacylgylcerolů, vzestupu glykémie a k hyperkapnii. Dalším
neproteinovým zdrojem energie jsou tukové emulse, obvyklá dávka je 1.5
g/kg tělesné hmotnosti a den,
- parenterální výživa musí obsahovat přiměřené
množství stopových prvků, vitaminů a esenciálních složek výživy.
Zcela převažujícím způsobem
podání parenterální výživy je dnes systém ”all-in-one”, kdy jsou všechny
energetické substráty, aminokyseliny, elektrolyty a vitaminy i stopové prvky
podávány společně. Výhodou je fyziologičtější způsob podání jednotlivých
substrátů a menší počet manipulací s roztoky při podávání do periferního
nebo centrálního žilního katetru. Jak již bylo zmíněno výše, dnes se stále více
dostávají do popředí orgánově specifické režimy parenterální výživy - např.
parenterální výživa u traumat (podávání aminokyselin respektuje funkci
jednotlivých orgánů), parenterální výživa hypokalorická a doplňková (v
kombinaci s perorálním příjmem), parenterální výživa v sepsi (užití
MCT a větvených aminokyselin), parenterální výživa při onemocnění jater (užití
větvených aminokyselin a s výhodou užití tukových emulsí) atd.
Další informace
Klinická
biochemie v intenzivní péči
Definovaná
výživa
Výživa
enterální
Pavel Živný