Definovaná výživa je pojem označující způsob výživy pacientů nutričními přípravky,
jejichž složené je známé a obsah jednotlivých živin lze kvantifikovat a tedy
sledovat jejich bilanci. Indikací k podávání definované výživy jsou
poruchy výživy. Definovaná výživa se podává ve formě parenterální a enterální.
Výživa
parenterální může být ”jen nutriční”, nebo orgánově specifická,
respektující patofyziologické změny v jednotlivých orgánech.
Výživa
enterální je bezpečná a méně náročná na biochemické i klinické monitorování
pacienta. Zlepšuje navíc funkci střeva, poškozeného například při hypoperfúzi
nebo sepsi.
Velmi častou komplikací různých
stavů a onemocnění je malnutrice. Malnutrice může být
výsledkem nedostatečného příjmu bílkovin i nebílkovinných živin (malnutrice
typu marasmu) nebo důsledkem samotného nedostatku bílkovin při dostatečném
přívodu nebílkovinných živin (malnutrice typu kwashiorkoru), častý je i smíšený
typ malnutrice. Při vzniku malnutrice je
velmi zásadní, zda se organismus při ”hladovění” nachází v relativně
dobrém stavu (není závažné interkurentní onemocnění, trauma, sepse), pak
dochází k adaptačnímu poklesu energetického výdeje a hlavním substrátem
jsou mastné kyseliny z tukové tkáně (nestresové hladovění). Jiná situace
nastává, pokud malnutrice vzniká po těžkém onemocnění, úrazu, operaci nebo
infekci. Za této situace dochází k výrazné stimulaci glukoneogeneze a
zdrojem pro glukoneogenezu jsou především aminokyseliny, tento stav vede
k závažnému proteinovému katabolismu (stresové hladovění).
Umělá výživa (parenterální a
enterální výživa) vyžaduje pečlivé biochemické a klinické monitorování a k určení správné indikace výživy,
sledování jejich bezpečnosti a efektivity je nutné posuzování stavu výživy. Posuzování stavu výživy zahrnuje anamnézu zaměřenou
především na všechny situace, které mohou ohrožovat přiměřenou výživu, dále
antropometrická vyšetření, zejména určení body mass indexu (BMI), měření
množství tělesného tuku pomocí kaliperu, určení obvodu paže a obvodu svalů
paže. Velmi užitečné jsou biochemické metody posuzování stavu výživy, které
užívají především stanovení některých bílkovin s krátkým poločasem
katabolismu např. albuminu, prealbuminu, transferinu, cholinesterázy, nebo
určení kreatinin-výškového indexu (KVI) a imunologická vyšetření, ze kterých je
nejvíce užíváno vyšetření počtu lymfocytů nebo stanovení odpovídavosti na
intradermálně podané kožní antigeny.
Výše uvedená vyšetření lze hodnotit buď
jednotlivě nebo komplexně, např. užitím výpočtu prognostického
nutričního indexu (PNI).
Další informace
Klinická
biochemie v intenzivní péči
Pavel Živný