Syndrom hypoglykémie
U zdravého dospělého jedince
hladina glukózy do déledobém lačnění zůstane nad
určitou hranicí, která je závislá na pohlaví, době lačnění a typu vzorku.
Kritéria
hypoglykémie
|
|
Mez pro hypoglykémii (mmol/l) |
||
|
Lačnění |
Vzorek žilní krve |
muži |
ženy |
|
24
hodin |
plazma,
sérum celá
krev |
3,6 3,1 |
3,1 2,9 |
|
72
hodin |
plazma,
sérum celá
krev |
3,1 2,6 |
2,5 2,2 |
Obecně se hypoglykémií rozumí
stav, při níž látková koncentrace glukózy v žilní plazmě klesá pod 2,2
mmol/l. U novorozenců je tento limit 1,7 mmol/l a u nedonošených 1,1 mmol/l.
Hlavním nebezpečím
hypoglykémie je nedostatečné energetické zásobení mozku
("neuroglykopenie"), s příznaky, jako je pocit hladu, bolesti hlavy,
usínání, mentální zmatenost, halucinace a konečně křeče a kóma. Druhá skupina
příznaků pramení z aktivace adrenergního systému a zvýšení sekrece
katecholaminů (palpitace, úzkost, chvění, pocení).
Podle příčin vycházejících z
fyziologické regulace glykémie můžeme dělit hypoglykémie na dvě skupiny:
·
z nedostatečného
přívodu glukózy do krevní cirkulace,
·
z příliš rychlého
vychytávání glukózy z cirkulace.
Praktičtější je však
rozdělení na:
Hypoglykémie při lačnění
·
tumory b-buněk Langerhansových ostrůvků (karcinom, adenom)
nebo jejich hyperplazií (nesidioblastóza);
·
tumory
extrapankreatickými (secernujícími nebo nesecernujícími inzulin);
·
endokrinopatiemi
způsobujícími nedostatek kontra-inzulinových hormonů (panhypopituitarismus,
izolovaný deficit růstového hormonu nebo adrenokortikotropinu,
hypoadrenalismus, hypotyroidismus, defekt glukagonu);
·
jaterními cirhózami
(hepatitida, městnání v játrech při srdeční nedostatečnosti);
·
glykogenózami (typ I,
VII, IX) a defektem enzymů glukoneogenetického
metabolismu;
·
nedostatkem prekursorů
glukózy (alanin); (těhotenská hypoglykémie, ketosová
hypoglykémie kojenců, uremie, těžká podvýživa);
Hypoglykémie u novorozenců a kojenců
U novorozenců je glykémie
nižší než u dospělých (v průměru 1,94 mmol/l) a krátce po narození klesá dále
(tak jak se vyčerpává zásoba jaterního glykogenu) až na hodnoty kolem 1,66 mmol/l;
u donošených a 1,11 mmol/l, u nedonošených aniž došlo ke klinickým projevům
hypoglykémie.
Nejčastější příčinou
neonatální hypoglykémie je prematuritas, syndrom dechové tísně, diabetes
mellitus u matky, těhotenská toxemie, dále podchlazení, polycytemie.
Hypoglykémie je obvykle přechodná. U kojenců už nemusí být přechodná a bývá
způsobena dědičnými poruchami metabolismu (galaktosémie,
glykogenózy,
dědičná
intolerance fruktózy, deficience enzymů glukoneogeneze) nebo jde o
ketózovou hypoglykémii, která vzniká při hladovění nebo v horečnatých stavech.
Další příčinou může být přecitlivělost na leucin, endogenní hyperinzulinismus, Reyův syndrom nebo idiopatická hypoglykémie (McQuarrieho
syndrom).
Hypoglykémie postprandiální
·
alimentární (u pacientů
s gastrektomií, gastrojejunostomií a podobně);
·
v časné fázi diabetes mellitus;
·
funkční idiopatická
hypoglykémie;
·
leucinem indukovaná
hypoglykémie;
·
fruktózou indukovaná
hypoglykémie (deficit fruktóza-1-fosfát-aldolasy nebo deficit fruktóza-1,
6-bisfosfátaldolasy).
Hypoglykémie navozená léky
·
inzulin;
·
perorální
antidiabetika;
·
salicyláty,
propranolol.
·
alkohol (ethanol
inhibuje glukoneogenezu)
Reaktivní hypoglykémie
Jde o klinický syndrom,
který se projevuje postpandiálně známkami ze strany autonomního nervového
systému (slabost, třes, studený pot, nausea, pocit hladu, epigastrický
diskomfort) doprovázený hypoglykémií (pod 2,5 - 2,8 mmol/l), a to běžně v
průběhu dne. Reaktivní hypoglykémii je nutné odlišit od glykémie vznikající z
hladu. Reaktivní hypoglykémie je benigní stav a možno ji chápat i jako
fyziologickou situaci. K diagnóze napomůže stanovení glykémie v době nástupu
klinických příznaků; méně vhodný je 5-6 h glukózový toleranční test.
“Nonhypoglykémie”
Nespecifické klinické
příznaky (únava, slabost, palpitace, svalové spasmy, otupělost, pocení, bolesti
apod), které bývají přičítány hypoglykémii, která však u těchto příznaků nebyla
nikdy prokázána.
Další informace:
Jaroslav Masopust