Renální funkce: vliv diuretik

Diuretika ovlivňují renální funkce řadou odlišných mechanismů na různých místech nefronu. Diuretika lze rozdělit do následujících skupin

·         kličková diuretika (furosemid),

·         saluretika (hydrochlorothiazid),

·         kalium-šetřící natriuretika (spironolakton),

·         inhibitory karboanhydrázy (acetazolamid),

·         osmoticky aktívní látky (manitol),

·         xantiny (kofein),

·         antagonisté V2 receptorů pro ADH,

·         etanol.

 

Kličková diuretika

Hlavním představitelem je furosemid. Působí v tlustém raménku Henleho kličky, kde tlumí kotransportér Na⁺ - K⁺ - 2Cl^-. Tímto mechanismem se vyloučí až 25 % profiltrovaného Na⁺, takže tato diuretika vedou k hyponatrémii, hypokalémii, hypochlorémii a alkalóze, dále snižují kalcémii, zvyšují kalciurii. Jsou velmi efektivní, lze je použít i při renálním selhání. Určeny jsou zejména pro srdeční selhávání s městnáním. Mají krátký biologický poločas (1,5 hodiny).

 

Saluretika

Hlavním představitelem je hydrochlorothiazid. Působí v distálním tubulu, kde inhibují reabsorpci Na⁺ a Cl^-, vyloučí se až 3 - 5 % profiltrovaného Na⁺, vedou k hyponatrémii, hypokalémii, hypochlorémii, hyperurikémii, hyperglykémii a alkalóze, dále zvyšují kalcémii, snižují kalciurii. Jsou středně efektivní, při renálním selhání jsou málo účinná. Určeny jsou pro hypertenzi, hyperkalciurii, mírné srdeční selhávání. Poločas eliminace je 6 - 15 hodin.

 

Kalium-šetřící diuretika

Hlavním představitelem je spironolakton. Působí ve sběrném kanálku, kde inhibují reabsorpci Na⁺, vyloučí se až 1 - 2 % profiltrovaného Na⁺, snižují  eliminaci K⁺ a H⁺ (nežádoucími účinky tedy mohou být hyperkalémie a acidóza). Působí jako antagonisté aldosteronu. Mají slabší diuretický efekt, využití je možné v kombinaci s jinými diuretiky. Určeny jsou pro hyperaldosteronismus (primární i sekundární), hypertenzi. Mají poměrně dlouhý poločas. Aktivní metabolit je canreonat (Aldakton), který se používá v diagnostickém testu (aldaktonový test průkazu hyperaldosteronismu).

 

Inhibitory karbonátdehydratázy/karboanhydrázy

Hlavním představitelem inhibitorů karbonátdehydratázy (karboanhydrázy), tj. klíčového enzymu v regulaci acidobazické rovnováhy v ledvinách, je acetazolamid. Působí v proximálním tubulu, dochází ke zvýšení ztrát NaCl a NaHCO₃. Vedou k metabolické acidóze (převládá ztráta HCO₃^-), mají slabší diuretický efekt (větší význam pochodů v distálních částech nefronu). Využití zejména při edémech a alkalózách, při glaukomu.

 

 

Další informace

Eliminace vodíkového kationu

Frakční exkrece

Glomerulární filtrace

Koncentrační úsilí

 

Antonín Jabor