Laboratorní diagnostika pankreatopatií vychází ze základních stanovení pankreatických enzymů a ze specializovaných testů průkazu poruchy exokrinní funkce pankreatu.
Akutní pankreatitida (AP) je onemocněním s variabilními klinickými projevy. Diagnostickou otázkou je časná diagnóza, stupeň závažnosti onemocnění, prognóza a monitorování průběhu léčby. U těžké formy AP lze rozpoznat dvě fáze. První fází je extensivní zánět pankreatu, případně i nekrotizující, s následným rozvojem syndromu systémové odpovědi - SIRS (Systemic Inflammatory Response Syndrome), který může vést k syndromu mnohočetné orgánové dysfunkce - MODS (Multiple Organ Dysfunction Syndrome) s příznaky a komplikacemi podobně jako u multitraumat, sepse a popálenin. V další fázi dochází k bakteriální infekci pankreatické nekrózy a prohloubení systémových komplikací, selhání ledvin, poruchy koagulace a další projevy.
Laboratorní diagnostika zahrnuje stanovení celé řady specifických a nespecifických markerů, pankreatických enzymů a jejich prekurzorů v séru nebo v moči, zánětlivé markery, a markery imunitních reakcí - cytokiny, interleukiny, TNF. Nejčastěji je používáná hladina celkové sérové amylázy, jejíž zvýšené hodnoty se mohou po 3–5 dnech od počátku onemocnění normalizovat. Hladina celkové alfa-amylázy je spolehlivě zvýšena ve 100% onemocnění akutní pankreatitidou, zvýšena je však i v 80% všech případů akutních bolestí břicha. Podstatně větší diagnostický přínos má stanovení pankreatického izoenzymu (P-typu, P-AMS), jehož hladina je rovněž zvýšena ve 100% případů akutní pankreatitidy, u akutních bolestí břicha je zvýšena jen v 10%, nebo stanovení hladiny lipázy. Spolehlivým markerem akutní pankreatitídy je rovněž hladina pankreatické elastázy. Nejčasnějšími markery pro rychlou diagnostiku akutní pankreatitidy je detekce aktivačních peptidů TAP a CAPAP v moči. V posledních letech je studován jako marker bakteriální infekce pankreatické nekrózy a sepse sérový prokalcitonin.
Chronická pankreatitida (CHP) je definována jako pokračující zánětlivé
onemocnění pankreatu s charakteristickými, ireversibilními, morfologickými
změnami, způsobující charakteristické bolesti a trvalé ztráty funkce pankreatu.
Laboratorní diagnostika je proto zaměřena na přímé funkční
testy a nepřímé funkční testy exokrinního pankreatu, stanovení
míry sekrece hodnocením aktivity pankreatických enzymů
(elastáza pankreatická, chymotrypsin).
V
poslední době se objevují další nové funkční testy - dechové testy, kdy perorálně podaný
substrát je značen izotopem uhlíku 13C (starší
testy izotopem 14C). Mírou aktivity pankreatických enzymů je koncentrace 13C (nebo 14C) ve
vydechovaném vzduchu.
Zlatým standardem funkční diagnostiky je sekretin-pankreozyminový
(sekretin-CCK) test, jako referenční test je používáno i kvantitativní stanovení
tuků v 72-hodinovém sběru stolice.
Sekretin – CCK test poskytuje ze všech dostupných testů nejpřesnější informace o sekrečních poměrech pankreatu. Přes nestandardnost jeho uspořádání je považován za "zlatý standard" funkčních testů pankreatu ke zhodnocení především pankreatické insuficience. Normální hodnoty závisí na způsobu stimulace, odběru i analýze duodenálního obsahu. Uvedené hodnoty jsou jednou z variant. Objem sekrece stimulované sekretinem 165-536 ml/hod, koncentrace HCO3- 9.8-39.7 mmol/hod, aktivita trypsinu 9.3-171 j/20 minut, aktivita amylázy 34-204 j/20 minut.
V zahraniční literatuře nalezneme variantu - tzv. Lundhův test, kdy stimulace pankreatu je provedena standardizovaným Lundovým pokrmem. Nejnovější studie kombinují endoskopii, stimulaci CCK nebo sekretinem, a analýzu koncentrace lipázy, bikarbonátu a dalších enzymů v pankreatické štávě odebrané při endoskopii, nebo doporučují stanovení jiných markerů - např. zinku, který je stabilnějším analytem, oproti pankreatickým enzymům. Testovanou variantou přímého testu je i vyšetření MRCP po stimulaci sekretinem.
Literatura
Gillams A. - Abdom Imaging. 2007, Medline -
link 
Gillams AR. - Eur Radiol. 2007, Medline -
link
Schneider AR. - J Clin Gastroenterol. 2006, Medline -
link
Bali MA. - Pancreas. 2006, Medline -
link
Stevens T. - Am J Gastroenterol. 2006, Medline -
link
Wilson RB. - ANZ J Surg. 2005, Medline -
link
Al-Bahrani AZ - Clin Chim Acta. 2005, Medline -
link
Papachristou GI. - Clin Lab Med. 2005, Medline -
link
Siegmund E. - Z Gastroenterol 2004, Medline -
link
Keim V. - Clin Chim Acta. 2003, Medline -
link
Takeda M. - Rinsho Byori 2002, Medline -
link
Walkowiak J. - Pediatrics 2002, Medline -
link
Kylanpaa-Back ML. - Hepatogastroenterology 2002, Medline -
link
Lempinen M. - Clin Chem 2001, Medline -
link
Treacy J. - ANZ J Surg 2001, Medline -
link
Pezzilli R. - Dig Liver Dis 2000, Medline -
link
Carroll JK. - Am Fam Physician.
2007, Medline -
link
Kapetanos D. - Hepatogastroenterology. 2007, Medline -
link
Purkayastha S. - World J Surg. 2006, Medline -
link
Matull WR. - J Clin Pathol. 2006, Medline -
link
Al-Bahrani AZ. - Clin Chim Acta. 2005, Medline -
link
Papachristou GI. - Clin Lab Med. 2005, Medline -
link
Riche FC. - Surgery. 2003, Medline -
link
Smotkin J. - J Clin Gastroenterol. 2002, Medline -
link
Mandi Y. - Int J Pancreatol. 2000, Medline -
link
Další informace
Laboratorní metody v gastroenterologii
Trypsinogen a aktivační peptidy
Petr Kocna