Mesangiální buňky jsou součástí glomerulu. Původně byly považovány za podpůrné komponenty, které jen přispívají k prostorovému uspořádání glomerulu. Dnes není pochyb, že se jedná o buňky myoepiteliálního charakteru, které mají nebo za určitých okolností mohou získávat schopnost kontraktility, analogicky jako svalové buňky. Mesangiální buňky vmezeřené mezi glomerulární kapiláry pod úrovni apertury hilu glomerulu jsou označovány jako intraglomerulární mesangium. Buňky v apertuře hilu v trojúhelníkovitém poli mezi vas afferens, vas efferens a přilehlou částí stočeného distálního tubulu, v níž je macula densa, jako extraglomerulární mesangium. Významný je vztah intraglomerulárních mesangiálních buněk k bazální membráně:centrální, ke glomerulárnímu hilu přivrácená část obvodu glomerulární kapiláry není kryta bazální membránou a endotelové buňky zde jsou v bezprostředním kontaktu buď s buněčnou stěnou mesangiálních buněk nebo s matrix mesangia. Cytoplasmatické výběžky mesangiálních buněk pronikají mezi endotelem až do lumen kapilár a komunikují zde s protékající krví. Tyto intrakapilární protruse mesangiálních buněk svou substrukturou připomínají zakončení nervových vláken a předpokládá se, že mohou obsahovat chemoreceptory nebo osmoreceptory. Nesouvislou vrstvou endotelu, která odděluje lumen kapiláry od mesangia, proudí trvale složky plasmy mezi meangiálními buňkami ke glomerulárnímu hilu a mohou tak ovlivňovat jejich sekreční, produktivní a fagocytární aktivitu. Místo, kde se od sebe při přechodu bazální membrány z jedné glomerulární kličky na druhou oddělí endotel od bazální membrány s podocyty je označováno jako mesangiální úhel. Přilehlé mesangiální buňky zde vytvářejí jazykovité cytoplasmatické výběžky s kontraktilními filamenty, která se upínají do bazální membrány v místech, kde se v mesangiálním úhlu membrána odděluje od endotelu. Pod endotelem probíhají paralelně a tangenciálně filamenta, která oba jazykovité výběžky cytoplasmy mesangiální buňky spojují. Kontrakcí filament se mění světlost kapiláry, průtok krve kapilárou a propustnost kapiláry pro plasmatické bílkoviny. Na povrchu mesangiálních buněk jsou receptory pro angiotensin II. Předpokládá se, že mediátorem kontraktility mesangiálních buněk je intrarenálně produkovaný angiotensin II. Bazální membrána a mesangiální buňky spolu tvoří biomechanickou jednotku, která mění filtrační plochu a ultrafiltrační vlastnosti bazální membrány.
Někteří autoři uvádějí, že bazální membrána mezi oběma mesangiálními úhly sousedních kapilár není souvislá a mesangiální buňky by tak mohly přímo komunikovat s ultrafiltrátem v Bowmanově prostoru a svými předpokládanými chemoreceptory registrovat jeho složení. Při zvýšené koncentraci bílkovin v ultrafiltrátu se stupňuje fagocytosa v mesangiálních buňkách a dochází k hypertrofii a zvětšení objemu mesangia. Tento proces má pravděpodobně značný význam v patogenezi některých renálních onemocnění.
Další informace
Miroslav Engliš