Odborné textyRepetitorium - klinická genetikaRepetitorium - regulační mechanismy

Systém renin-angiotenzin extrarenální

AJFCP

Extrarenální systém renin – angiotenzin byl prokázán ve více tkáních. Genetická informace pro tvorbu jednotlivých složek systému renin – angiotenzin a tedy pro vznik angiotenzinu II je zachována v řadě tkání: mozek, nadledviny, srdce, cévní vaskulatura a samozřejmě ledviny. Angiotenzinogen je dále produkován tukovou tkání a řadí se tak mezi adipokiny. Při obezitě produkuje tuková tkáň nadměrné množství angiotenzinogenu, který je konvertován na angiotenzin II. Tímto způsobem se v endotelových buňkách spouští prostřednictvím aktivace NADPH oxidázy rozvoj oxidativního stresu, důsledkem je zvýšení NF-kappaB a následující produkce adhezních molekul (ICAM-1, VCAM-1), MCP-1, M-CSF (macrophage colony stimulating factor) a P-selektinu. Snižuje se dostupnost NO. Důsledkem zvýšené produkce angiotenziogenu v tukové tkáni tak může být podíl na zánětlivých změnách cévní stěny s dysfunkcní endotelu, rozvoj hypertenze a snížení angiogeneze. Ostatní látky považované za adipokiny (leptin, resistin, TNF-alfa, CRP, SAA, PAI-I, IL-6) působí na cévní stěnu obdobně jako angiotenzin II, opačné účinky má na cévní stěnu adiponektin. Důsledná kontrola krevního tlaku, redukce tělesné hmotnosti a korekce hyperglykémie tak brání rozvoji cévních následků, na jejichž počátku jako jeden z faktorů stojí extrarenální systém renin – angiotenzin (Lau, 2005).

 

Existence extrarenálních systémů renin – angiotenzin (RAS) se odvozuje od modelu uteroplacentárního RAS. V graviditě stoupá produkce reninu v uteroplacentární jednotce i za fyziologické gravidity. Zvýšení této extrarenální sekrece je provázeno na straně jedné snížením sekrece reninu v ledvinách a na straně druhé poklesem citlivosti na angiotenzin II. Pokles sekrece reninu v ledvině se považuje za analogii klasického Goldblattova modelu 2K-1C (2 kidneys, 1 clamp), při kterém se v ledvině, jejíž tepna je uzavřena svorkou, zvyšuje sekrece reninu, kdežto v opačné ledvině bez svorky se sekrece ledviny zablokuje. V případě uteroplacentárního RAS se za jednu „postiženou ledvinu“ považuje uteroplacentární produkční tkáň reninu, kdežto obě ledviny těhotné ženy jsou „nepostiženou ledvinou“. Patologie extrarenálního RAS se spojuje s rozvoje preeklampsie.

 

 

Další informace

Vodní a iontová rovnováha

Klinická endokrinologie

Principy regulace vnitřního prostředí

Systém renin-angiotenzin-aldosteron

 

 

Antonín Jabor