Systém
renin-angiotenzin-aldosteron
má dva principiální efekty: změna cévního tonu a změna vylučování sodného
kationtu ledvinami.
Při poklesu tlaku krve se stimulují
baroreceptory ve vas afferens ledvin a v juxtaglomerulárním aparátu
dochází ke zvýšené sekreci reninu, proteolytického ledvinového hormonu. Po
uvolnění do cirkulace renin štěpí angiotenzinogen (produkovaný játry) na
angiotenzin I (dekapaptid). Ten je ještě bez fyziologického účinku a aktivitu
získává enzymovým odštěpením histidylleucinového zbytku. Toto odštěpení
zajišťuje karboxypeptidáza - angiotensin konvertující enzym (ACE, ACE1). ACE
produkuje řada tkání (plíce, aktivované mononukleáry aterosklerotického plaku,
buňky kartáčového lemu střeva a další). Schopnost produkovat angiotenzinogen
však mají i další tkáně – jedná se o extrarenální systém
renin-angiotenzin
a také konverzi
angiotenziogenu na angiotenzin II mohou v tkáních zajistit např. tkáňový
aktivátor plazminogenu (tPA), katepsin G a tonin. Podobně konverzi angiotenzinu
I na angiotenzin II způsobuje ve tkáních činnost katepsinu G, CAGE
(chymostatin-sensitive angiotensin II-generating enzyme) a chymázy. Význam
tvorby angiotenzinu II jiným způsobem než prostřednictvím ACE není
zanedbatelný, u lidí je podíl této tvorby kolem 40 %. Inhibitory ACE tedy
tvorbu angiotenzinu II neblokují kompletně.
Vzniklý angiotenzin
II (oktapeptid) je potentní vazokonstriktor, účinnější než noradrenalin
(norepinefrin). Angiotenzin II se může enzymaticky měnit na angiotenzin III
(heptapeptid), rovněž s vazokonstrikčními účinky. Účinky mohou mít ale
další molekulové
varianty angiotenzinu, důležitou molekulou je angiotenzin (1-7).
Angiotenzin II
působí prostřednictvím receptorů na kůru nadledvin a zvyšuje sekreci
mineralokortikoidního hormonu aldosteronu. Aldosteron zvyšuje reabsorpci
sodného kationtu v ledvinách a dalších žlázách (potná žláza, slinná žláza,
žaludeční sliznice). Kromě zvýšené retence sodného kationtu aldosteron zvyšuje
exkreci draselných kationtů a zvýšení exkrece protonů. Účinky angiotenzinu II
jsou však mnohem pestřejší, významný je například prozánětlivý efekt,
vliv na řadu mediátorů
zánětu cévní stěny a příspěvek ke tkáňové remodelaci.
Terapeutické
ovlivnění nežádoucích
účinků angiotenzinu II se prování inhibitory ACE, blokací receptorů, ovlivněním
degradačních enzymů a kombinovanými postupy.
Zvýšení sekrece
aldosteronu spouští kromě angiotenzinu II také stimuly ovlivňující sekreci
glukokortikoidů prostřednictvím ACTH (trauma, chirurgický výkon, stres,
krvácení) a nerovnováha sodného a draselného kationtu v tělesných
tekutinách (hyperkalémie, resp. hyponatrémie).
Poruchy sekrece
aldosteronu jsou závažné jak ve smyslu syndromu hyperaldosteronismu,
tak hypoaldosteronismu.
Další informace
Principy
regulace vnitřního prostředí
Antonín Jabor