Akutní forma syndromu DIC se objevuje jako komplikace infekcí (viry, bakterie), traumat a popálenin, chirurgických výkonů, v porodnictví, intoxikací hmyzími a hadími jedy. Společným znakem bývá intenzita vyvolávajího stimulu.
V minulosti se dělil průběh DIC do stadií, ale posléze se dělení opustilo protože se většinou prolínají a nebývají vždy typicky vyjádřena. V laboratorní diagnostice není k dispozici specifický test a na přítomnost DIC usuzujeme nepřímo ze změn v několika laboratorních testech v průběhu času. Samozřejmě je důležité zhodnocení klinického stavu a přítomnosti možných vyvolávajících příčin.
Laboratorní projevy DIC jsou v úvodu aktivace koagulace často jedinou známkou počínající patologie a nemusí být provázeny klinickou symptomatologií.
Laboratorní diagnostika DIC:
Produkce trombinu vede k aktivaci destiček, která se projeví jejich poklesem. Trombopenie nemusí být vždy vyjádřena. Důležitý je interval poklesu trombocytů, momentální počet může být ještě normální.
V běžných koagulačních testech se toto stadium může projevit zkrácením aPTT, pozitivitou testů na stanovení solubilního fibrinu ( etanol - gelifikační test, protamin – sulfátový test, firemní testy využívající hemaglutinační nebo fotometrickou metodu stanovení solubilního fibrinu).
Při pokračujícím rozvoji DIC dojde ke konzumpci koagulačních faktorů a inhibitorů koagulace, současně je i trombopenie. Mikrotromby mohou poškozovat orgány. Kompenzačně aktivovaná fibrinolýza rozpouští tyto mikrotromby, ale zároveň může vést ke krvácení i z již dříve uzavřených poranění, operačních ran, vpichů.
V koagulačních testech je prodloužení času závislé na
stupni konzumpce koagulačních faktorů a inhibitorů. Z běžných testů jsou
užitečné - aPTT,
PT, fibrinogen, trombinový čas, antitrombin,
krevní obraz (počet trombocytů).
O aktivované fibrinolýze informuje stanovení D Dimerů.
Méně často užívané, ale velmi užitečné je stanovení protein C, protein S – zejména DIC při sepsích, stanovení alfa-2-antiplazminu a plazminogenu. Dva poslední monitorují hyperfibrinolýzu a mohou být markerem úspěšnosti terapie.
Lze použít i testy monitorující globální koagulační aktivitu plné krve – trombelastografické vyšetření – spíše jako test umožňující monitorovat úspěšnost terapie.
Lze rozlišit ještě tzv primární hyperfibrinolýzu (přesnější označení „predominance fibrinolýzy“), při které dojde k aktivaci fibrinolytického systému bez aktivace koagulace. Dochází k ní při masivním uvolnění aktivátorů plazminogenu, někdy uvolněním tzv. cancer procoagulans (látek schopných aktivovat fibrinolýzu) u některých maligních onemocnění. Jsou normální počty trombocytů, normální hladina antitrombinu. Výrazně je snížen fibrinogen a je tedy prodloužení koagulačních testů (aPTT, PT, TT, fibrinogen), vysoké hladiny D dimerů. Hladina alfa-2-antiplazminu je nulová – je vyvázán na vznikající plazmin.
Další informace
Eva Fenclová