Laboratorní diagnostika syndromu DIC vychází z komplexu výsledků více testů. Žádný specifický test neexistuje. Problém nebývá tam, kde je DIC již plně vyjádřen. Neúplná manifestace, nebo počínající DIC nemívá vždy patologie v laboratorních nálezech a je důležité posuzovat dynamiku opakovaných vyšetření. Je nezbytná spolupráce s kliniky při hledání možné příčiny – zejména u chronické formy.
Protrombinový test monitoruje aktivitu zejména FVII, potom FX, V, II, fibrinogenu. Výsledkem je čas v sekundách, používá se též poměr času vzorku k normálu (INR). U DIC bývá prodloužen při poklesu faktorů, při interferenci polymerace fibrinových monomerů s degradačními produkty fibrinu a fibrinogenu.
Normální časy při DIC mohou být způsobeny přítomností aktivovaných faktorů (i když je jejich hladina snížená) nebo koagulací časných produktů fibrinolýzy.
Aktivovaný parciální tromboplastinový test (aPTT) monitoruje cestu aktivace kontaktem (dříve vnitřní systém) – FXII, FXI, FIX, FVIII, prekalikrein, vysokomolekulární kininogen. Při současném prodloužení protrombinového testu i FX, FV, fibrinogen, Výsledkem je čas v sekundách a poměr času vzorku k normálu.
Prodloužen bývá konzumpcí faktorů, nejcitlivější je na
pokles faktorů XII, IX, XI, FVIII. Přesto normální časy DIC nevylučují - možné
urychlení koagulace aktivovanými faktory nebo koagulací časných degradačních
produktů. Test je citlivý na přítomnost heparinu a dává výrazně prodloužené
časy při odběrech vzorku z portů nebo heparinizovaných kanyl. Diferenciální
diagnostiku provedeme opakováním vyšetření po přidání malého množství
protaminsulfátu. Pokud byl příčinou prodloužení heparin, čas se normalizuje
nebo alespoň výrazně zkrátí. K odlišení prodloužení aPTT
v přítomnosti antifosfolipidových protilátek nebo specifických inhibitorů
faktorů od poklesu hladin faktorů se provádí tzv. korekční testy. Vyšetřovaný
vzorek se smíchá s normální plazmou v poměru 1:1 a měří se aPTT směsi
po 10,
Stanovení fibrinogenu, kdy se běžně užívá koagulační metoda s ředěním vzorku. Její nevýhodou je možný falešně vyšší výsledek hladiny fibrinogenu při koagulaci jak vlastního fibrinogenu tak časných degradačních produktů. Navíc nebývá často známa výchozí hladina (může být snížená při jaterních chorobách, nebo zvýšená při akutním zánětu).
Počet trombocytů je součástí stanovení krevního obrazu. Při hodnocení je potřeba mít na paměti možné interference plynoucí z metody, kterou je počet stanoven. Při impedančním stanovení mohou interferovat úlomky erytrocytů a falešně tak zvyšovat počet trombocytů, nebo naopak agregace trombocytů počet falešně snižovat. Je potřeba mít k dispozici záložní metodu, kterou lze výsledek ověřit. Metoda je navíc méně přesná pro velmi nízké počty trombocytů. Optická a imunologická stanovení jsou přesnější v nízkých počtech a méně ovlivnitelné interferencí. Protože výchozí počty trombocytů jsou u nemocných velmi rozdílné, je nejpřínosnější hodnocení změn počtu při opakovaných stanoveních.
U degradačních produktů fibrinu, nejčastěji D dimerů (produkty lýzy zesíťovaného fibrinu), má význam zejména negativní výsledek. Vysoká hladina bývá spojena nejen s fibrinolýzou při DIC, ale objevuje se běžně po operacích, úrazech, při rezorbci hematomů, což jsou většinou stavy často DIC předcházející. Potom má význam sledování změn hladiny.
Stanovení fibrin/fibrinogen degradačních produktů (FDP) je k dispozici většinou jako semikvantivní metoda a je méně citlivé než stanovení D-dimeru. Přesnější metody (ELISA) nesplňují požadavek rychlé dostupnosti.
Stanovení antitrombinu je vhodné provádět pomocí funkčních metod (nejlépe fotometrických), imunologické stanovení může zachytit i antitrombin vázaný v komplexech. Antitrombin v průběhu aktivace koagulace vyvazuje aktivované faktory a je degradován v komplexu s nimi.
Stanovení solubilního fibrinu využívá tzv. parakoagulace za přítomnosti etanolu nebo protaminsulfátu. Metoda je orientační. Stanovení lze provést i hemaglutinační metodou (průkaz aglutinace erytrocytů s navázanou monoklonální protilátkou)
Trombinový čas monitoruje přeměnu fibrinogenu na fibrin vlivem trombinu. Prodloužen bývá při poklesu fibrinogenu, interferencí FDP s polymerizací fibrinových monomerů, nebo v přítomnosti heparinu. Prodloužení času při arteficiální přítomnosti heparinu opět můžeme odlišit retestováním s přídavkem protaminsulfátu k vyšetřované plazmě.
K doplnění je užitečné ještě monitorování fibrinolýzy (alfa-2-antiplazmin, euglobulinová lýza).
Další informace
Literatura
Penka a kol.: Diseminovaná intravaskulární koagulace, Grada 2003
Matýšková a kol: Hematologie pro zdravotní laboranty, IDVPR 1999
Eva Fenclová