Chronická forma syndromu DIC se vyskytuje u stavů, kdy dochází k trvalé mírné aktivaci hemostázy. Není ale překročena kapacita přirozených inhibitorů a stav je zakonzervován v nové rovnováze prokoagulačních, protikoagulačních a fibrinolytických procesů. Klinické příznaky jsou nenápadné nebo žádné a po této formě DIC je tedy nutné cíleně pátrat vždy při podezření na onemocnění typicky tento stav vyvolávající.
V laboratorních testech nebývá vždy vyjádřena patologie v koagulačních časech (aPTT, PT, fibrinogen), antitrombin může být snížený nebo i normální, jsou zvýšeny D dimery. Platí tedy, že negativní výsledek testů DIC zcela nevyloučí.
Kromě chronického stadia DIC je vždy nutné pomýšlet i na stavy napodobující chronický DIC:
V neposlední řadě je nutné také pomýšlet na zevní vlivy, které deformují výsledky laboratorních testů – špatný odběr vzorku, nedostatečná centrifugace, špatné uskladnění vzorku při transportu, arteficiální přítomnost heparinu při odběrech z kanyl a portů.
Další informace
Literatura
Penka a kol.: Diseminovaná intravaskulární koagulace, Grada 2003
Matýšková a kol: Hematologie pro zdravotní laboranty, IDVPR 1999
Eva Fenclová