Nemoc z depozice lehkých řetězců, Light Chain Deposition Disease – LCDD, Systémová a orgánová nodulární depozice monoklonálních imunoglobulinů (Monoclonal Immunoglobulin Deposition Disease – MIDD), nonamyloid (kappa) light chain nephropathy představuje do určité míry analogii L-(H-) amyloidózy: v tkáních dochází k tvorbě nodulárních amorfních depozit, která jsou PAS pozitivní, ale nebarví se kongo-červení a nemají fibrilární strukturu a neobsahují amyloidový prekurzor (Serum Amyloid Protein, SAP). Výskyt je častější u žen (30-50let), medián věku při diagnóze je nižší než u primární systémové amyloidózy.
V naprosté většině případů jsou základní komponentou depozit buď neúplné nebo kompletní volné monoklonální lehké řetězce typu K. Příčinou agregace a nodulární depozice jsou jejich kvalitativní vlastnosti zakotvené v primární struktuře; proces agregace může být spojen se vznikem částečné rezistence k proteolýze. Vznik systémové nodulární depozice lehkých řetězců (výjimečně kompletních molekul monoklonálních imunoglobulinů) není významně závislý na jejich koncentraci, spíše na individuálních biologických a chemických vlastnostech produktu.
Nejčastěji jsou postiženy ledviny. Depozita vznikají v bazální membráně glomerulární stěny, v bazální membráně tubulů a v mesangiu. Klinicky se postižení ledvin manifestuje jako progredující glomerulonefritida nebo membrano-proliferativní glomerulonefritida nebo jako interkapilární nodulární glomeruloskleróza, často s proteinurií větší než 3 g/d nebo s kompletní symptomatologií nefrotického syndromu. Depozita bývají podél kapilární stěny řady orgánů, zejména jater a myokardu.
Postižení myokardu je rovněž časté, je popisováno až u 80% nemocných. Nejčastěji se projevuje – podobně jako u L-(H-) amyloidózy – srdeční dysfunkcí. K depozici dochází i v CNS, játrech, slezině, svalech, kůži, v klinickém obraze ale většinou dominuje postižení ledvin a myokardu. Podezření na systémovou nodulární depozici monoklonálních lehkých řetězců (ev.imunoglobulinů) má vyvolat renální a/nebo kardiální symptomatologie nejasné etiologie, zvláště vznik nefrotického syndromu u starších osob.
Diagnóza je nesnadná. Tak jako u primární systémové amyloidózy je základem diagnózy biopsie postiženého orgánu s imunohistochemickým průkazem K typu lehkých řetězců v depozitech. . Metodou volby je kvantitativní stanovení volných lehkých řetězců v séru, které prokáže u většiny nemocných (> 90%) patologickou koncentraci jednoho lehkého řetězce (nejčastěji typu K) a patologický poměr K/L. Diagnózu podpoří dále průkaz monoklonální populace v kostní dřeni.
Pro sledování průběhu onemocnění a zejména pro hodnocení efektu terapie je (tak jako u primární amyloidózy) metodou volby stanovení volných lehkých řetězců v séru.
Další informace
Jana Granátová
recenze Miroslav Engliš