Organela je ohraničený útvar (oddíl) eukaryontní buňky. Organely jsou pro eukaryonta příznačné, především buněčné jádro, které jim dalo jméno (karuon = jádro). Organely obdařené membránou (vnitřní membrána) vznikly v průběhu vývoje eukaryontních buněk. Zatímco prokaryonta vystačila s jedinou plasmatickou membránou, která stačila plnit všechny funkce vázané na membránu jako je produkce ATP nebo syntéza lipidů, u eukaryot, které jsou 1000 až 10000 krát větší, byl povrch membrány nedostatečný, protože tak velké buňky mají malý povrch vzhledem ke svému objemu. Z toho důvodu bylo nutno povrch, na němž probíhají vitální buněčné funkce, zvětšit vytvořením vnitřních membrán obklopujících různé organely. To se vyvíjelo dvojím způsobem: membrány buněčného jádra a membrány endoplazmatického retikula, Golgiho aparátu, lyzosomů a endosomů pravděpodobně vznikly invaginací plasmatické membrány. Jsou součástí tzv. endomembránového systému. Vnitřek těchto organel (s výjimkou jádra) velmi úzce komunikuje jak spolu vzájemně tak i s vnějškem buňky, a to prostřednictvím malých váčků oddělujících se od těchto organel a splynuvších s jinými. Membrány mitochondrií (a chloroplastů) vznikly jinak, protože tyto organely se vytvořily v průběhu fylogeneze pohlcením (endocytózou) aerobních bakterií nebo primitivních fotosyntetických organismů (sinic?) eukaryontní buňkou. Mají proto vnější membránu, která odpovídá původní plasmatické membráně eukaryontní buňky a liší se tak svými vlastnostmi od vnitřní membrány, která pochází z bakterií nebo fotosyntetických prokaryot.

Další informace

Jaroslav Masopust