Terapie otrav

Navození zvracení

Zvracení se navozuje při vědomí, po perorální otravě, a to buď mechanickým podrážděním na kořenu jazyka, nebo podáním emetik  - např. apomorfin v dávce 6 mg u dospělých nebo 0,06 mg/kg u dětí podkožním podáním, zvracení se dostaví do 5 minut. Respirační útlum po apomorfinu lze antagonizovat naloxonem.

Zvracení je kontraindikováno v případě požití korozivních látek jako jsou silné kyseliny nebo zásady (zvýšená pravděpodobnost perforace žaludku a nekrózy ezofagu), kontraindikace nastává také v komatózním stavu a v deliriu (riziko aspirace zvratků) a v případě, že toxická látka působila CNS stimulační účinek – stimulace vyvolaná zvracením by pak mohla vyvolat křeče.

Výplach žaludku

Výplach žaludku je nejúčinnější bezprostředně po požití toxické látky, ale je ho potřebné udělat i později, obvykle do 12 h po požití. Pokud se provádí v bezvědomí, je nezbytná zvýšená opatrnost! Při výplachu žaludku se nemocnému zavádí kanyla s nafouknutou manžetou do žaludku a odebírá se vzorek žaludečního obsahu k toxikologické analýze.

K výplachu žaludku se používá vlažná voda nebo fyziologický roztok (5 – 20 litrů u dospělého člověka) s příměsí dostatečného množství adsorpční látky (carbo medicinalis) nebo manganistanu draselného. Při otravě alkaloidy se přidává 3% H₂O₂, při otravě alkáliemi se přidává 5% kyselina octová. Do poslední dávky se přidává salinické projímadlo nebo parafinový olej. Po výplachu žaludku se k absorpci toxické látky podává mléko nebo bílky.

Výplach střev

Chirurgická laváž střeva (výplach) se provádí při laparotomii. Tekutina (10 – 20 l) se zavádí do první kličky jejuna  a odebírá se z poslední kličky ilea. Chirurgickou laváží se může proplachovat i žaludek a tenké i tlusté střevo.

Podání laxancií

K urychlení eliminace toxické látky se mohou použít projímadla, např. síran hořečnatý, síran sodný.

Forsírovaná diuréza

Forsírovaná diuréza navozuje zvýšené vylučování moče – alespoň 400 ml moče za hodinu s cílem urychlit eliminaci dlouhodobě působící toxické látky.

Forsírovaná diuréza s provádí jen v případě, že má pacient dostatečnou funkci ledvin a nehrozí mu nebezpečí edému mozku nebo plic.

Před zahájením je nutno upravit intravaskulární objem. Nejprve se podává ve formě infuzního roztoku tzv. prvotní nálož (400 až 800 ml) při současném parenterálním podání kličkových diuretik (furosemidu). Dále se podává pomalou infuzí (100 ml/h) 20% roztok manitolu (celkem 500 ml). V další hodině se podává tolik izoosmolární tekutiny, kolik bylo v předchozí hodině vyloučeno. Podání diuretik se může opakovat za 8 až 12 hodin. Forsírovanou diurézu lze udržovat až 2 dny.

Hemoperfúze

Hemoperfúze se provádí extrakorporální perfuzí krve (po dobu 3 až 5 h) přes absorpční látku (např. granule aktivního uhlí pokryté semipermeabilní celulózovou membránou). Semipermeabilní membránou prochází toxické látky a vychytávají se na aktivním uhlí. Hemoperfúze se používá např. při otravách organofosfáty, při závažných intoxikacích se poté pokračuje hemodialýzou.

Hemodialýza

Hemodialýza patří mezi nejúčinnější způsoby eliminace toxické látky z organismu. Provádí se extrakorporálně pomocí hemodialyzačního zařízení a dialyzačního roztoku. Krev se  tímto zařízením přečerpává přes semipermeabilní membránu rychlostí 50 až 30 ml/min.

Hemodialýza se provádí v případě, že toxická látka je dialyzovatelná (např. dlouhodobě působící barbituráty, salicyláty, etylenglykol, etanol, metanol, otrava Amanta phalloides). Při využití hemodialýzy po intoxikaci hůře dialyzovatelnými látkami lze docílit alespoň jejich částečnému snížení koncentrace v krvi a kromě toho i úpravy vnitřního prostředí (např. acidózy).

Výměnná transfúze

Používá se  např. při otravě hemolytickými toxiny.

Hyperbarická oxygenoterapie

Je založena na poznatku, že při zvýšeném tlaku se plyny snáze rozpouští, proto nachází své využití např. při otravě oxidem uhelnatým.

Detoxikace xenobiotika

K detoxikaci toxických látek se používají antidota. Jejich použití přispívá rozhodujícím způsobem k úspěchu terapie zachraňující život.