Stopové prvky: efekt příjmu

Klinický efekt neadekvátního příjmu

Mezi jednotlivými stopovými prvky existují významné rozdíly z hlediska symptomů deficitu a času za který se vyvinou. Jsou rozeznávány dva hlavní typy nutričních deficitů:

 

·         Typ I. – pokles tkáňové koncentrace a defekt specifických metabolických cest. Dojde ke ztrátě funkce a specifickým klinickým příznakům. To platí pro Fe, I, Cu, Se. Velké rozdíly jsou v času vývoje klinického deficitu: Fe týdny, Cu několik měsíců, Se měsíce i roky.

·         Typ II. – nejsou diagnostické specifické klinické známky nebo jsou poměrně pozdní. Představitelem tohoto typu je Zn a Cr. Při depleci Zn je např. manifestace kožních změn až pozdní. Deficit těchto stopových prvků se uplatňuje spíše ve vztahu k jiným nutrientům (dusík, aminokyseliny, P, Mg, K). Takový nespecifický deficit se hůře diagnostikuje. Příznaky mohou být urychleny zvýšenými požadavky např. na Zn při nástupu anabolické fáze.

 

U mikronutrientů (stopových prvků a vitaminů) jsou zjišťovány hodnoty v biologických tekutinách, někdy je průkaz jejich deplece zjišťován pomocí dalších metabolických parametrů. Schéma znázorňuje vývoj deficientních stavů většiny mikronutrientů. Postupný vývoj deficientních stavů většiny mikronutrientů a jeho následky podle A. Shenkina, 2004. Basics in Clinical Nutrition (edit. L. Sobotka), Galén, Praha 2004, s. 170

 

 

Další informace:

·        Stopové prvky

·        Stopové prvky - biochemické funkce

·        Stopové prvky - přepočty

·        Stopové prvky: doporučené dávky

·        Stopové prvky a volné radikály

·        Analýzy stopových prvků

 

 

Antonín Kazda, Jaroslava Vávrová

.