Stanovení koncentrace laktátu se využívá pro posouzení podílu anaerobního metabolismu, resp. pro posouzení vlivu hypoxie na pracující tkáně. Existují však další důvody pro stanovení laktátu, protože část příčin metabolické acidózy se zvýšením laktátu nemusí mít hypoxii.

Synonyma

kyselina mléčná

kyselina 2-hydroxypropanová

Ukazatele související s biologickou variabilitou

Biologická variabilita intraindividuální (%)	27,20
Biologická variabilita interindividuální (%)	16,70
Požadovaná nepřesnost (%)	13,60
Požadovaná bias (%)	8,00
Požadovaná celková chyba (%)	30,40
Kritická diference (požadovaná nepřesnost, intraindividuální variabilita, v %)	84,20

Preanalytické podmínky

Stanovuje se pouze v plazmě. Odběr se provádí do skleněných nebo plastových nádobek s protisrážlivým činidlem (EDTA) a antiglykolytickým činidlem (NaF - pozor, jed!). Za nejlepší stabilizátor laktátu se považuje jodoctan sodný. Odběr se provádí bez naložení turniketu. Pokud je manžeta použita, odebrat krev až 2 min po uvolnění. Transport se uskutečňuje na ledové tříšti. Je třeba zabránit hemolýze (falešně snižuje výsledky). Separaci korpuskulární fáze je nutné provést do 15 min od odběru, stanovení nejdéle do 2 h od odběru. Stabilita při stanovení v plazmě nebo likvoru: +20 až +25 °C 2 h, +4 až +8 °C 24 h, -20 °C 6 týdnů. Stanovení může být součástí vyšetření spektra organických kyselin v moči, kdy je stabilita laktátu při +20 až +25 °C 24 h, +4 až +8 °C 5dnů, -20 °C 5 let.

Metodiky stanovení

Spektrofotometrie

Nejvíce využívané je enzymové stanovení laktátu laktátdehydrogenázou, kdy se v oxidoredukční reakci fotometricky sleduje při 340 nm vznik NADH, který se tvoří při oxidaci laktátu na pyruvát pomocí NAD⁺:

L-laktát + NAD⁺ è Pyruvát + NADH + H⁺

Metoda je rychlá a spolehlivá, pokud se stanovení provádí neprodleně po odběru. Na automatizovaných analyzátorech je k dispozici v kinetické i E.P. (v přítomnosti semikarbazidu) verzi. Posunutí reakční rovnováhy ve směru pyruvátu se dosahuje nadbytkem NAD⁺ v mírně alkalickém prostředí uhličitanového pufru (pH 9,0 – 9,6) a odčerpáváním vznikajícího pyruvátu v následné reakci s L-glutamátem, katalyzované ALT. Jiným postupem je dvoubodová kinetická metoda, která ke spotřebě vznikajícího pyruvátu používá reakce s hydrazinem. Tato metoda je lineární jen do koncentrace laktátu 5 mmol/l a u zvýšených hodnot vyžaduje ředění vzorku.

Laktát lze také oxidovat vzdušným kyslíkem za katalýzy laktátoxidázou (LO):

L-laktát + O₂ è pyruvát + H₂O₂

Vzniklý peroxid vodíku reaguje s 4-aminoantipyrinem a 1,7-dihydroxynaftalenem v přítomnosti peroxidázy na červené chinonmonoiminové barvivo, které se kvantifikuje fotometricky při 540 nm. Tento postup se používá i při analýze suchými reagenciemi v želatinových filmech (reflexní fotometrie). Peroxid vodíku lze stanovovat také přímo polarograficky laktátovou elektrodou (viz dále).

Využití klasických oxidačních činidel jako KMnO₄ nebo MnO₂ má jen historický význam. I když byl postup spolehlivý a citlivý, byl značně zdlouhavý. Podle podmínek reakce vznikal acetaldehyd a buď CO nebo CO₂. Všechny tři reakční produkty bylo možné stanovit i když GLC stanovení acetaldehydu má problém ve snadné kontaminaci kolony a měření oxidů uhlíku plynoměrnou analýzou není v běžné laboratoři dostupné.

Fluorimetrie

Detekci vznikajícího NADH lze provádět při 450 nm fluorimetricky. Uspořádání analytických reakcí je stejné jako u předchozích fotometrických postupů, kdy vzniká NADH.

Polarografie

Měrná elektroda je potažena laktátoxidázou (odtud název „laktátová“ elektroda). Při konstantním potenciálu (přepětí) je vzniklý proud úměrný koncentraci peroxidu vodíku:

H₂O₂ è 2H⁺ + O₂ + 2e^–

Velmi rychlý postup umožňuje měření laktátu z celé krve v elektrochemických analyzátorech. Elektroda je vlastně modifikací Clarkovy kyslíkové elektrody. Jedinou stinnou stránkou je krátká životnost laktátové elektrody (asi 1 měsíc) a její poměrně vysoká cena.

Potenciometrie

Využívá se ferikyanidu jako mediátoru elektronů. Laktát se laktátoxidázou (LO) oxiduje na pyruvát a současně se ferikyanid redukuje na ferokyanid. Ten při zpětné oxidaci předává elektrony na platinovou katodu, kde dochází k jejich spotřebě při redukci kyslíku na vodu. Tento postup lze automatizovat. Analýza je spolehlivá, rychlá a citlivá, ale zařízení není běžně dostupné. Byl popsán také postup s grafitovou elektrodou potaženou laktátoxidázou a peroxidázou, kdy jako mediátor elektronů byl využitý systém ferrocen-ferricin.

Izotachoforéza

Umožňuje vydělit a kvantifikovat laktát na základě jeho pohyblivosti ve stejnosměrném elektrickém poli při udržování konstantního proudu.

Interpretační poznámky se vztahem k analytice

Intravenózní injekce nebo infuze (hydrogenkarbonát sodný, glukóza) modifikující acidobazickou rovnováhu mohou způsobit změnu koncentrace laktátu. Zvýšení laktátu způsobí také hyperventilace nebo podání adrenalinu. Některé metody může ovlivnit vysoká koncentrace bilirubinu a u enzymových metod může rušit pyruvát ve vysoké koncentraci. Žádná metoda nebyla zatím vybrána jako referenční nebo definitivní i když byly práce zabývající se také stanovením HPLC-IDMS. Patrně hlavním důvodem je malá stabilita laktátu v biologických vzorcích, která nedovoluje dosáhnout analytických parametrů referenční nebo definitivní metody.

Interference

Koncentraci laktátu v plazmě snižují: hemoglobin (velmi slabá hemolýza), kyselina jablečná, kyselina pyrohroznová, morfin, aj.

Koncentraci laktátu v plazmě zvyšují: adrenalin, alanin, cvičení, etanol, etylenglykol, fruktóza, glukóza, hemoglobin (metabolická aktivita buněk), hladovění, hydrouhličitan, hyperventilace, kyselina jódoctová, laktóza, noradrenalin, nutramin, obezita, pláč, sorbit, stání vzorku (> 15 min), venostáze, xylitol, aj.

Další informace

Kapnometrie volumetrická

Postupy pro hodnocení vnitřního prostředí

Petr Štern (2008-07-09)

Stanovení laktátu