Model
tělesných tekutin je nástrojem k pochopení vztahů mezi vodou a ionty a
měl by proto zahrnovat údaje o
Model
extracelulárního a intracelulárního prostoru (Siggaard-Andersen, 1989) je vhodným modelem pro hodnocení vztahů mezi vodou a ionty. Model
vychází z předpokladu, že ve většině klinických stavů je efektivní osmolalita extracelulárního prostoru určena hlavně extracelulární
koncentrací sodíku. Osmolalita intracelulárního prostoru
je na druhé straně určena hlavně intracelulární koncentrací kalia. Dále se
předpokládá, že intracelulární a extracelulární prostory jsou odděleny
membránou permeabilní pro vodu, takže osmolalita uvnitř buněk odpovídá (po
ustanovení rovnováhy) osmolalitě v extracelulární tekutině. Měření koncentrace
sodíku v ECT je tak užitečným odhadem průměrné koncentrace (ovšem nikoli
zásoby) kalia v ICT.
Model se opirá o dva klíčové grafy
Kromě toho je možné doplnit řadu
dalších výpočtů usnadňujících orientaci v relativních a absolutních
změnách jednotlivých proměnných.
Protože formalizace problému (a počítačové zpracování
v programu IEFPlus, Jabor a Horáček, 1995) umožňuje práci
s absolutními hodnotami objemů tekutin a jejich iontového složení (v
extracelulárním prostoru zejména koncentrace natria), lze pomocí uvedeného
modelu odhadovat možné změny po podání určitého množství prosté vody (např.
pomocí glukózových roztoků) nebo vody a iontů (např. pomocí fyziologického
roztoku). Odhady lze dále zpřesňovat započítáním známých nebo odhadovaných
renálních a extrarenálních ztrát během infúze. Pro větší srozumitelnost
pracujeme v následujícím textu a tabulkách s procentuálním vyjádřením
excesů zásob a objemů. Model není terapeutický v pravém smyslu slova, jeho
cílem je posouzení vztahů mezi ECT a ICT. Bezprostřední použití zjištěných
excesů nebo deficitů a jejich neuvážená korekce by mohly vést k poškození
nemocného. Při terapii je nutné postupovat pomocí cílových a frakcionovaných
úprav s ohledem na aktuální změnu stavu nemocného a reakci na léčbu. Navíc je
řada stavů, které je nutno posuzovat ze širšího hlediska (katabolické a
anabolické situace, vyšší hladiny glykémie a podobně). Znalost jednotlivých
regulačních prvků vodního a iontového hospodářství, z nichž některé byly
popsány v předchozích kapitolách, klinické úvahy zpřesňují. Dvojitý graf
považujeme z těchto důvodů za vhodnou výukovou pomůcku, která je základem i pro
složitější diagnostické a terapeutické úvahy.
Halmagyi, M.: Der Wasser- und Elektolythaushalt. In:
Lehrbuch der Anesteziologia, Reanimation und Wiederbelebung, 3. Auflage,
Springer Verlag, Berlin, 1972.
Siggaard-Andersen, O., Fogh-Andersen, N., Wimberley,
P.D.: Sodium and potassium by ion selective electrodes - clinical
interpretation. In: Clinical chemistry - an overview. Ed. N.C. den Boer, C. van
der Heiden, B. Leijnse and J.H.M. Souverijn. Plenum Press, New York, 1989, s.
303 - 308.
.