Syndrom hyperaldosteronismu je primární (Connův syndrom, adrenální
adenom s převažující sekrecí aldosteronu) a sekundární (prodloužení
poločasu eliminace při jaterních chorobách, srdeční selhávání se sníženým
srdečním výdejem, deplece sodíku, onemocnění ledvin typu nefróz, renálně
podmíněné ztráty solí typu “salt-losing” nefropatie, Bartterův syndrom, terapie
diuretiky, maligní hypertenze).
Rozdílnými znaky
jsou
·
hypertenze
jako typický příznak primárního hyperaldosteronismu (nejsou otoky),
·
otoky jako
typický příznak sekundárního hyperaldosteronismu (není hypertenze).
Primární
hyperaldosteronismus představuje neadekvátní autonomní hypersekreci aldosteronu
z kůry nadledvin. Je příčinou asi 1 % všech hypertenzí, některé studie
z poslední doby uvádějí výskyt až 6 %. Příčinou je nejčastěji jednostranný
adenom nadledviny (asi 2/3 případů), v ostatních případech je produkce
bilaterální při bilaterální hyperplazii (dříve nazývanou idiopatický
hyperaldosteronismus) která je dnes považována za krajní pól nízkoreninové
esenciální hypertenze. Vzácnou příčinou bilaterální sekrece je familiární
hyperaldosteronismus, jehož jedna forma je blokovatelná dexamethasonem.
Klinický obraz je dán především hypertenzí způsobenou
mineralokortikoidy navozenou retencí sodíku a vody se zvýšením objemu
extracelulární tekutiny (ECT), přímým účinkem aldosteronu je zvýšena i
periferní vaskulární rezistence. Ztráty kalia močí vedou k hypokalémii a
alkalóze. Ta se projevuje svalovou slabostí až chabými obrnami a parestéziemi.
Expanze objemu vyvolává vzestup atriálního natriuretického faktoru se vzestupem
natriurie a hypokalémie vede k poškození koncentrační schopnosti ledvin a
polyurii. Z těchto důvodů vzestup objemu ECT dále nepokračuje a primární
hyperaldosteronismus není spojen s klinicky zřetelným převodněním – otoky.
Stanovení diagnózy
Podezření na
primární hyperaldosteronismus vyvolává především hypertenze spojená se
spontánní hypokalémií a ztrátami kalia močí převyšujícími 30 mmol/den při
kalémii pod 3 mmol/l. Při systematickém screeningu lze však objevit PH i u
normokalemických hypertoniků. Screening provádíme stanovením aldosteronu a
plazmatické reninové aktivity (PRA). Odběr lze provést u ambulantního nemocného
vsedě, bez vysazení hypotenzívní terapie (s výjimkou spirolaktonu). Při PH je
hladina aldosteronu vyšší nebo normální a PRA nízká. Poměr aldosteron
(nmol/l)/PRA(nmol/l/hod) vyšší než 1,0 je indikací k podrobnějšímu
vyšetření.
Rozhodující pro
stanovení diagnózy je supresní test s expanzí objemu. Po korekci
hypokalémie a pokud možno vysazení hypotenzívní terapie vyšetříme PRA a
aldosteron ráno nalačno, aniž by nemocný opustil lůžko, a podáme infúzi 2 litrů
fyziologického roztoku (F1/1) po dobu 4 hodin. Po ukončení infúze znovu
odebíráme krev na PRA a aldosteron. Pro primární hyperaldosteronismus svědčí
hladina aldosteronu na konci testu vyšší než 0,2 nmol/l.
Při pozitivním
výsledku je tam, kde CT (MR) nedaly jasnou odpověď na otázku, zda se jedná o
jednostranný nebo oboustranný proces, indikována katetrizace nadledvinových žil
s odběry na aldosteron a kortisol postupně z obou suprarenálních žil
a z periferie.
Abychom zabránili
stresovým výkyvům v sekreci kortisolu i aldosteronu provádějí se odběry
během kontinuální infůze ACTH. Protože kortisol je produkován oběma
nadledvinami stejně, umožní stanovení poměru
aldosteron/kortisol eliminovat možné zkreslení vzniklé různým naředěním
odebraného vzorku extraadrenální krví. V případě unilaterálního adenomu
nadledviny je poměr aldosteron/kortisol z postižení strany vyšší a
z nepostižené strany výrazně nižší než z periferie. Při bilaterální
produkci je vyšší než na periferii oboustranně. Při pozitivním výsledku
katetrizace je operace indikována i v případě negativního
rentgenologického nálezu (adenomy mohou být velmi malé).
Léčba
Konzervativní
terapie spočívá v podávání antagonisty aldosteronu spirolaktonu.
V případě bilaterální produkce aldosteronu je tato léčba definitivní, u
unilaterální produkce je indikováno chirurgické řešení – epinefrektomie.
Další informace
Systém
renin-angiotenzin-aldosteron
Systém
natriuretických peptidů
Jan Čáp, Antonín Jabor