Systém (osa) ADH – ledviny představuje vazbu mezi hypotalamem (místo lokalizace osmoreceptorů), neurohypofýzou (místo produkce vasopresinu, ADH) a ledvinami (místo uplatnění ADH). Do této osy se jako modulátor zapojuje srdce prostřednictvím baroreceptorů (v srdečních síních) a systému natriuretických peptidů (nejvíce se uplatňují ANP a BNP). Při snížení cirkulujícího objemu a vzestupu osmolality plazmy se sekrece ADH zvyšuje, při snížení osmolality plazmy nebo zvýšení cirkulujícího objemu se sekrece ADH snižuje. ADH se uplatňuje pomocí receptorů (typu V₁ a V₂), po jejichž stimulaci se ve sběrném kanálku ledviny syntetizují specializované proteiny umožňující transport vody přes biologickou membránu, tzv. vodní kanály neboli aquaporiny.

Poruchy v sekreci nebo uplatnění ADH a poruchy kooperace se systém natriuretických peptidů jsou spojeny s řadou patofyziologických dějů. Jsou to například

· diabetes insipidus, heterogenní skupina zahrnující diabetes insipidus centralis, diabetes insipidus renalis a tzv. diabetes insipidus hi-set

· syndrom nepřiměřené sekrece antidiuretického hormonu (SIADH),

· syndrom cerebrálně podmíněné ztráty solí (CSWS).

Při posuzování osy ADH - ledviny lze využít stanovení vasopresinu v plazmě (málo dostupné, analyticky obtížné), nebo lze osu hodnotit nepřímým sledováním renálních funkcí, kdy se využívá zejména stanovení

· clearance bezelektrolytové vody (EWC)

· clearance bezsolutové vody

· clearance efektivních solutů

· clearance elektrolytová

· frakční exkrece osmolální

· frakční exkrece vody

Z funkčních testů se využívá adiuretinový test a vodní zátěžový test, test koncentrační schopnosti ledvin s odnětím tekutin je obsoletní.

Další informace

Vodní a iontová rovnováha

Geneticky podmíněné poruchy vnitřního prostředí

Receptory pro ADH

Receptor V2 pro ADH