Receptory ADH se dělí na receptory V1 (vaskulární) a V2 (renální)
|
Typ |
Charakteristika |
Struktura |
Efekt aktivace |
Efekt blokace |
|
V1a |
vaskulární receptor V1 pro ADH |
spřažený s G-proteiny, vaskulární hladké svalové buňky a myokard, 7 transmembránových domén |
zvýšení intracelulárního Ca2+, aktivace MAP kinázy, stimulace myokardiálních růstových faktorů, vazokonstrikce na periferii, hypertrofie a hyperplázie hladkých svalových buněk, hypertrofie myocytů |
redukce vaskulárního tonu, redukce mitogenní signalizace v myokardu |
|
V1b |
vaskulární receptor |
fosfatidylinositol |
|
|
|
V2 |
|
spřažený s G proteiny, bazolaterální membrána epitelových buněk distálního tubulu, spojovacího tubulu a sběrného kanálku ledviny, 7 transmembránových domén, 371 aminokyselin, molekulová hmotnost 40300 g/mol |
zvýšení exprese aquaporinu 2 v distálním úseku nefronu |
aquaréza (zvýšené vylučování čisté vody) |
Inaktivační mutace
V2 receptoru podmiňuje nefrogenní diabetes
insipidus (X-vázaný) a aktivační mutace nefrogenní
syndrom nepřiměřené antidiurézy.
Geneticky
podmíněné poruchy vnitřního prostředí