Nefrogenní syndrom nepřiměřené antidiurézy (Nephrogenic syndrome of inappropriate antidiuresis, NSIAD, OMIM 300539) je geneticky podmíněné onemocnění podmíněné aktivační mutací V2 receptoru pro vazopresin (ADH) s rozvinutou antidiurézou. Postiženým proteinem je receptor V2 pro ADH (OMIM 300538).
Synonyma:
Dědičnost: X-vázaná recesivní
Gen: AVPR2, lokus: Xq28
NSIA (nefrogenní syndrom nepřiměřené antidiurézy, nephrogenic syndrome of inappropriate antidiuresis) je syndromem spojeným s hyponatrémií, hypoosmolalitou, bez snížené koncentrace natria v moči a s poměrem sérové a močové osmolality pod 1,0 (nebo blízký 1,0). Objevuje se v raném věku a klinicky odpovídá chronickému SIADH, ale má snížené nebo neměřitelné koncentrace hormonu. Onemocnění je vázané na X chromosom, popsáno je u chlapců, postižení homozygotů není známé.
Geneticky podmíněné onemocnění s aktivační mutací V2 receptoru v buňkách sběrného kanálku.
Efekt antidiuretického hormonu je zprostředkován V2 receptory a signální dráhou, která translokuje cytoplazmatické váčky s aquaporinem-2 do apikální membrány buněk sběrného kanálku, čímž dojde ke zvýšení permeability membrány pro vodu, antidiuréze a poklesu plazmatické osmolality. Aktivační mutace receptoru vyvolává příznaky SIADH, koncentrace ADH je však neměřitelná nebo snížená. Není zcela jasné, zda se tato aktivační mutace V2 receptoru projeví také extrarenálně (V2R je exprimován v buňkách endotelu, kde zprostředkuje vazodilataci a zvýšení von Willebrandova faktoru a aktivátoru tkáňového plazminogenu).
Postižení se projevuje v raném věku (2 – 3 měsíce života) u chlapců. Klinické projevy jsou důsledkem hyponatrémie a jedná se o zvýšenou iritabilitu nebo záchvaty. Je euvolémie, mírná systolická hypertenze.
Hyponatrémie (pod 120 mmol/l), hypoosmolalita, hypochlorémie, nižší urea a kreatinin v plazmě, v moči osmolalita zhruba v pásmu plazmatické osmolality, tedy nepřiměřeně zvýšená osmolalita moče, nepřiměřeně vyšší Na+ v moči. V plazmě normální kalémie, neměřitelné nebo snížené koncentrace ADH v plazmě. Snížený renin, normální aldosteron v plazmě. Není acidobazická porucha (normální bikarbonát v plazmě). Normální tyreoidální funkce, normální kortizol v plazmě, normální koagulační testy.
Diferenciálně diagnosticky v úvahu připadají chronický SIADH, CSWS a „reset osmostat“.
Restrikce vody u kojenců by mohla vést k omezení příjmu energie, terapie demeklocyklinem a lithiem by mohla být účinná ale má vedlejší účinky. Podobně u dětí není vhodný furosemid. Antagonisté ADH by vzhledem k typu poruchy neměly mít efekt, supresory receptoru dosud se teprve vyvíjejí, ale jejich efekt v tomto případě není zaručen. Jako ideální by se mohl jevit nedávno popsaný inverzní agonista receptoru, který by jej stabilizoval v neaktivní konformaci. Prakticky lze tedy zvolit jedinou možnou a účinnou terapii, tedy navození osmotické diurézy ureou s výsledným vzestupem natrémie do oblasti normálních hodnot. Dávky se titrují v rozmezí 0,1 až 2,0 g/kg za den rozdělené do 4 perorálních dávek (Gitelman, 2006). Musí být použita urea farmaceutického stupně (v práškové formě).
Praktické poznámky
Antonín Jabor (2008-07-29)