Radioizotopové analytické metody lze rozdělit na
· metody využívající primárně ionizující záření sledované látky,
· metody využívající vnější
zdroje ke generování signálu,
·
radioindikátorové
metody využívající značené sloučeniny.
Metody využívající vnější
zdroje ke generování signálu
Neutronová aktivační analýza
Metoda využívá vnější zdroje
neutronového záření k aktivaci stanovovaného
prvku. Přitom dochází k jaderné přeměně stanovovaného prvku na prvek
radioaktivní. K aktivaci se využívají neutrony z jaderného reaktoru
(případně jiného zdroje). K aktivaci lze ale principiálně použít také
urychlené částice z urychlovače nebo vysoce energetickými fotony.
Analýza nachází využití
především pro kvalitativní účely díky skutečnosti, že vyvolané ionizující záření je charakteristické pro určitý radionuklid, jehož genezi lze odvodit. Měřením radioaktivity standardu aktivovaného za stejných podmínek
je možno aplikovat tuto metodu i pro kvantitativní účely.
Rentgenfluorescenční
analýza (RFA)
Metoda je založena na měření fluorescence vybuzené ve zkoumaném vzorku buď zářením
rentgenové lampy (klasická RFA) nebo zářením vhodného radionuklidu
(radionuklidová RFA),
Podle vlnové
délky (energie) vzniklého fluorescenčního záření lze určit, které prvky
jsou přítomny ve zkoumaném vzorku (kvalitativní analýza), podle intenzity
fluorescenčního záření lze určit množství prvku ve vzorku (kvantitativní
analýza)
RFA se používá, podobně jako neutronová aktivační analýza, k elementární
analýze prvků, je sice méně citlivá, má však tu přednost, že zkoumaný materiál
se nepoškozuje a nedochází v něm ke generování umělé radioaktivity.
Rentgenová difrakce
Difraktometrie
se zabývá analytickým využitím ohybu paprsku rentgenového
záření na atomových mřížkách krystalických
látek. Každá látka má svůj typický difraktogram. Metody rentgenové difrakce
umožňují určit strukturu krystalu a odvodit prostorové uspořádání atomů
v molekulách.
Další informace
·
Principy
analytických postupů
Vladimír Bartoš
.