Iontová past lineární (2D)
Základní myšlenkou iontových pastí je uvěznění iontů v prostoru tak, aby co nejméně vzájemně působily s okolím, a tím prodloužily dobu koherence systému.
Poblíž iontů se nachází speciální čtveřice elektrod (asi 1 mm široké a několik cm dlouhé), které v těchto místech vytváří proměnné elektrické pole. Pokud je definována osa pasti jako z (podél elektrod), pak se v rovině xy vytváří potenciálové prohlubně, které zamezují pohyb iontů ve směru x. Změnou potenciálu následně omezujeme pohyb ve směru y. Rychlým přepínáním mezi potenciály (v řádech MHz) v obou směrech se nemohou ionty volně pohybovat, ale spíše vibrují s nenulovou kinetickou energií. S nejmenší kinetickou energií oscilují ionty uprostřed pasti, tj. ve směru osy z. Aby ionty neunikaly mimo past podél osy z, jsou na koncích osy aplikovány zakončovací elektrody vytvářející elektrostatický potenciál. Ionty jsou v takové konfiguraci uvězněny a vytváří podél osy z malý řetízek (viz obr.1).
Obr.1
Obr. 2
V hmotnostní spektrometrii byla lineární iontová past použita nejprve jako kolizní cela trojitého kvadrupólu (viz obr.2), později pak jako součást hybridních systémů s FTICR, TOF, nebo s 3D iontovou pastí, či kvadrupolem (Q-Trap).
Obr. 3
Kombinace 2D pasti s FT-ICR (cyklotronová rezonance s využitím Fourierovy transformace, používá se i jednodušší zkratka FTMS) se využívá zejména k přesnější identifikaci proteinů, umožňuje velmi přesné měření hmotnosti v MS/MS spektrech a vysoké rozlišení. Systém 2D iontové pasti ICR je velmi snadno ovladatelný a vhodný pro rutinní měření velkého množství vzorků. Kromě MS/MS spekter získaných kolizí CID (viz též MS tandemová) v iontové pasti umožňuje hybridní systém 2D iontové pasti FT-ICR i použití dalších ionizačních technik v cele ICR.
Další informace:
Jaroslava Vávrová